Dnes se ponoříme do fascinujícího světa Emil Špatný. Od nepaměti přitahuje Emil Špatný pozornost a zájem milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho významu v historii, Emil Špatný zanechal v lidstvu nesmazatelnou stopu. V tomto článku se ponoříme do mnoha aspektů Emil Špatný, prozkoumáme jeho význam, jeho vývoj v čase a jeho důležitost v současném kontextu. Přidejte se k nám na této cestě za poznáním všeho, co Emil Špatný nabízí a jak utvářela náš svět způsobem, který jsme si možná nikdy předtím nedokázali představit.
Emil Špatný | |
---|---|
![]() | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1935 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1937 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | nár. soc. |
Narození | 13. ledna 1883 Kostelec nad Labem ![]() |
Úmrtí | 9. března 1937 (ve věku 54 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Profese | spisovatel, novinář, politik a redaktor |
Commons | Emil Špatný |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emil Špatný (13. ledna 1883 Kostelec nad Labem[1] – 9. března 1937 Praha[2][3][4][5]) byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou.
Po vzniku republiky měl v rámci strany českých socialistů (pozdější národní socialisté) blízko k anarchistům. Během první světové války totiž ve vězení navázal styky s představiteli anarchistického hnutí. Později byl zčásti po vlivem Bohuslava Vrbenského, ale nenásledoval ho v jeho posunu doleva, mimo stranu.[6]
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929.[7] Povoláním byl podle údajů z roku 1929 redaktorem v Praze.[8]
Počátkem 30. let 20. století patřil do vedení strany a v jejím rámci do křídla okolo Emila Frankeho, které se vymezovalo proti přílišnému vlivu Edvarda Beneše na stranu.[9]
V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do své smrti roku 1937. Nahradil ho pak Rudolf Pánek.[10]
Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.