V tomto článku prozkoumáme vše, co souvisí s Elektrárna Turów, od jeho původu až po jeho dopad na dnešní společnost. Elektrárna Turów upoutal pozornost milionů lidí po celém světě, ať už kvůli svému vlivu na populární kulturu nebo jeho významu v historii. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit lépe porozumět Elektrárna Turów a jeho významu v různých kontextech. Od jeho nejzákladnějších aspektů až po jeho nejhlubší důsledky se tento článek ponoří do světa Elektrárna Turów a nabídne kompletní a obohacující vizi tohoto vzrušujícího tématu.
Elektrárna Turów | |
---|---|
![]() Elektrárna Turów | |
Stát | ![]() |
Umístění | Bogatynia, Dolnoslezské vojvodství |
Stav | aktivní |
Začátek výstavby | 1958 |
Dokončení | 1962 |
Vlastník | PGE |
Tepelná elektrárna | |
Palivo | hnědé uhlí |
Generátory | |
Generátory v provozu | 3 + 3 + 1 |
Odstavené generátory | 4 × 206 MW |
Elektrická energie | |
Celkový výkon | 3 × 235 MW 3 × 261 MW 1 × 496 MW |
Souřadnice | 50°56′50,1″ s. š., 14°54′43,4″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
PGE Górnictwo i Energetyka Konwencjonalna S.A. Oddział Elektrownia Turów je hnědouhelná elektrárna na jihozápadě Polska, v Dolnoslezském vojvodství, na území obce Bogatynia, poblíž Turoszowa, na pravém břehu Lužické Nisy, u německo-polské státní hranice, poblíž trojmezí hranic Německa, Polska a Česka.
Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1962 a má instalovaný výkon 2106 MW. V současné době je jejím vlastníkem a provozovatelem společnost Elektrownia Turów SA. Roku 2010 se plánovalo vytápění měst na severu ČR.[1]
Hnědé uhlí k zabezpečení provozu elektrárny pochází z povrchového dolu stejného jména. Důl Turów tvoří spolu elektrárnou Turoszowský energetický komplex. Elektrárna Turów vyrábí (v roce 2020) 5 % elektrické energie v Polsku[2]. Povrchový důl má v současné době rozlohu 26 km². Polská energetická společnost PGE usiluje o získání povolení k těžbě do roku 2044, v březnu 2020 však získala pouze prodloužení stávající licence o 6 let. V současnosti má důl hloubku 225 metrů, pokud PGE vytěží kompletní ložisko lignitu, v roce 2044 dosáhne hloubky téměř 300 metrů a bude mít rozlohu 30 km².
Obavy proti rozšiřování hnědouhelného dolu mají obce na české, polské i německé straně hranice. Nejčastěji je obyvateli obcí ale i ekologickými organizacemi zmiňována obava z úbytku pitné vody ve studnách okolních obcí[3]. Právě v souvislostí s tím, proběhlo v okolí dolu již několik protestů proti rozšiřování. Česká strana také zaslala Evropskému parlamentu v průběhu roku 2020 i petici proti dolu, mezi jejímiž petenty byl i Liberecký kraj.
V říjnu 2020 začal Státní podnik DIAMO instaloval na Liberecku měřící body, které by měly pomoci získat odpůrcům dolu argumenty o propadu terénu na české straně[4]. Jak totiž uvedl provozovatel dolu, odpůrci své obavy stále nepodložili žádnými důkazy, které by prokazovaly vlivy rozšiřování dolu.