Eichendorffové

V tomto článku prozkoumáme téma Eichendorffové do hloubky a zaměříme se na jeho různé aspekty, dopad a relevanci v dnešní společnosti. Od jeho vzniku až po jeho vývoj v průběhu času se ponoříme do vyčerpávající analýzy Eichendorffové a odhalíme historické, kulturní, sociální a ekonomické aspekty, které přispěly k utváření jeho významu a rozsahu dnes. Prostřednictvím výzkumu, studií a názorů odborníků v oboru se budeme snažit osvětlit nejrelevantnější otázky související s Eichendorffové, abychom nabídli komplexní vizi, která obohatí znalosti a porozumění tomuto tématu nezpochybnitelného významu.

Erb Eichendorffů

Eichendorffové, někdy též Eichendorfové (něm. von Eichendorff), jsou původně bavorský rytířský rod usazený od poloviny 17. století ve Slezsku a na Moravě. Z rodu pocházel významný německý romantický básník Joseph von Eichendorff (1788–1857).

Historie

Eichendorffové se poprvé připomínají už v 11. století jako manové pasovských biskupů. Od poloviny 14. století se objevují v Braniborsku jako držitelé církevních lén a menších statků. Zakladatelem slezské větve rodu byl evangelík Jindřich z Eichendorffu, jehož tři synové sloužili v době třicetileté války v císařské armádě, stali se katolíky a usadili se na Krnovsku.[1]

Na počátku 19. století začal Johann Friedrich svobodný pán Eichendorf (1760–1815) na šilheřovickém panství, které koupil v roce 1787 od Karla Larische, s dolováním černého uhlí. První propůjčky mu byly uděleny roku 1803 na uhelné sloje na Landeku, a to na otvírku dolu ve sloji Natela, a v roce 1805 na sloje Filipína, Jan a Klementina v katastru Koblova. Doly nesly název Šilheřovické doly. Po smrti Johanna Eichendorfa a podle jeho závěti z roku 1815 prošlo vlastnictví dolů a panství komplikovaným vývojem a postupně jej získalo několik majitelů. Od majitelského konsorcia z kruhu rodin hrabat Hoverdenů a hrabat Matuschků koupil panství s doly v roce 1835 Hubert svobodný pán Stücker z Wayersdorfu.[2]

Erb

V červeném poli kosmo ležící uříznutá část zlaté dubové větve, z níž nahoru i dolů vyrůstají zlaté žaludy a listy. Klenot stejný jako znamení ve štítu, přikryvadla červeno–zlatá. Jedná se o tzv. mluvící znamení, die Eiche znamená německy dub.[1]

Reference

  1. ↑ a b STIBOR, Jiří. z Eichendorfu. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 5. Opava ¡ Ostrava: Optys ¡ Ostravská univerzita, 1996. ISBN 80-85819-86-4. S. 26.
  2. ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: NPÚ, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 58,70. 

Literatura

  • MAŠEK, Petr. Modrá krev : minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 330 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 75. 
  • STIBOR, Jiří. z Eichendorfu. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 5. Opava ; Ostrava: Optys ; Ostravská univerzita, 1996. ISBN 80-85819-86-4. S. 26–30.

Související články

Externí odkazy