V dnešním světě se Duarte Pio z Braganzy stalo tématem rostoucího zájmu a relevance. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, ekonomiku nebo každodenní život lidí, Duarte Pio z Braganzy je problém, který nemůžeme ignorovat. V tomto článku do hloubky prozkoumáme všechny aspekty související s Duarte Pio z Braganzy, od jeho původu a vývoje až po jeho vliv v různých oblastech. Podíváme se na to, jak Duarte Pio z Braganzy proměnil způsob, jakým žijeme, a jak bude nadále utvářet naši budoucnost. Kromě toho prozkoumáme potenciální důsledky a výzvy, které Duarte Pio z Braganzy představuje, a také příležitosti a výhody, které může přinést. Připravte se ponořit se do cesty objevování a úvah o Duarte Pio z Braganzy, tématu, které nepochybně poznamená naši současnost i budoucnost.
Duarte Pio z Braganzy | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Duarte Pio de Bragança |
Narození | 15. května 1945 (79 let) Bern, ![]() |
Alma mater | Ženevská univerzita Technická universita v Lisabonu Graduate Institute of Development Studies |
Rodiče | Duarte Nuno z Braganzy Marie Františka Orleánská z Braganzy |
Rod | Braganzové |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Duarte Pio z Braganzy (portugalsky Duarte Pio de Bragança; * 15. května 1945), je od roku 1976 vévoda z Braganzy a pretendent trůnu zrušeného Portugalského království.
Duarte Pio je pravnuk portugalského krále Michala I. a pretendent portugalského trůnu. Přes svou babičku z matčiny strany, Alžbětu hraběnku Dobřenskou z Dobřenic, má české předky.
Má dva mladší bratry:
Eduard Pius je nejstarší syn Eduarda Nuna (1907–1976) a jeho manželky Marie Franciscy Amélie Luísy Vitórie (1914–1968), dcery Pedra de Alcântara Luíse Filipe d’Orleáns-Bragança, prince z Grão Pará a české šlechtičny Alžběty hraběnky Dobřenské z Dobřenic. Se svými dvěma bratry, Miguelem Rafaelem a Henriquem Nunem, vyrůstali se svými rodiči střídavě ve Švýcarsku a Francii.
Roku 1834 byl král Michal I. (1802–1866) vypuzen do exilu. Ani on ani jeho potomci se však nevzdali nároku na portugalský trůn, čímž stali protikráli panující královny Marie II. (1819–1853) resp. po ní vládnoucích panovníků ze sasko-kobursko-gothajské dynastie. Ke smíru mezi oběma znesvářenými liniemi rodu došlo roku 1921, mezitím však roku 1910 v Portugalsku proběhl vojenský puč a monarchie byla nahrazena autoritářskými republikami a poslední portugalský král Emanuel II. (1889–1932) byl nucen žít v exilu v Anglii. Jelikož neměl Emanuel žádné potomky, určil za svého nástupce Eduarda II. Nuna (1907–1976), vnuka krále Michala. Od roku 1976 je hlavou dynastie Braganzů jeho syn Duarte III. Pio, a tím pádem také teoretickým pretendentem trůnu, pokud by se Portugalsko stalo opět monarchií. Titul vévoda z Braganzy opět legalizovala portugalská vláda v roce 2006.[1][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Dne 13. května 1995 se oženil s Isabelou de Herédia, mají spolu tři děti:
Předchůdce: Duarte Nuno |
![]() |
Vévoda z Braganzy od 1976 |
![]() |
Předchůdce: Duarte Nuno |
![]() |
Pretendent trůnu Portugalska od 1976 |
![]() |