V dnešním světě je Doba oběhu velmi aktuální a zajímavé téma pro širokou škálu lidí. Vědět více o Doba oběhu nám umožňuje lépe porozumět světu kolem nás a různým perspektivám, které existují. Ať už prostřednictvím historie, vědy, kultury nebo současných událostí, Doba oběhu se stal ústředním bodem diskuse a reflexe. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Doba oběhu, od jeho počátků až po jeho dopad na moderní společnost, s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto významného tématu.
Doba oběhu neboli perioda oběhu, též oběžná doba je jedním z alternativních elementů dráhy, popisujících pohyb kosmického tělesa (přirozeného, např. planety, komety apod., nebo umělého) v kosmickém prostoru. Značí se P a vyjadřuje se v časových jednotkách; u přirozených kosmických těles, zejména planet ve Sluneční soustavě, se používá nejčastěji jednotky den (vnitřní planety, Měsíc…) nebo rok (vnější planety, komety…). U umělých družic Země se nejčastěji užívá jednotky minuta (min).
V případě nerušeného pohybu kosmických těles (v zjednodušené úloze dvou těles) existuje pro eliptické (a kruhové) dráhy jediná doba oběhu, která je vázána k hodnotě velké poloosy dráhy podle 3. Keplerova zákona. Doba oběhu P je rovna
kde a je velká poloosa a μ je gravitační parametr centrálního tělesa.[pozn. 1]
Doba oběhu P je dále vázána na střední denní pohyb, resp. střední pohyb za jednotku času n podle vztahu
pro střední denní pohyb n vyjádřený v radiánech za jednotku času, resp.
pro střední denní pohyb n vyjádřený ve stupních za jednotku času, resp.
pro střední denní pohyb n vyjádřený v plném úhlu, tedy v obězích za jednotku času.
V reálném případě úlohy n-těles (např. oběh planet kolem Slunce nebo Měsíce kolem Země), kdy dochází ke stálé změně elementů dráhy, existuje celá řada různých period vztahujících se k době oběhu, a to podle toho, k čemu se opakování polohy obíhajícího tělesa vztahuje:
Parabolické dráhy a hyperbolické dráhy jsou neperiodické; proto u nich nejsou periody (oběžné doby) definovány vůbec.