Dionýz Ilkovič

V dnešním článku budeme hovořit o Dionýz Ilkovič, tématu, které bylo předmětem zájmu a debat v celé historii. Od svých počátků až do současnosti hraje Dionýz Ilkovič zásadní roli v různých oblastech, od kultury a společnosti po vědu a techniku. V průběhu let se Dionýz Ilkovič vyvíjel a stal se předmětem studií a výzkumů, které rozšířily naše znalosti a porozumění tomuto tématu. V tomto článku se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Dionýz Ilkovič a prozkoumáme jeho význam a dopad v dnešním světě.

Dionýz Ilkovič
Narození18. ledna 1907
Šarišský Štiavnik
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. srpna 1980 (ve věku 73 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Povolánífyzik, pedagog, vysokoškolský učitel a chemik
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Oceněnídoctor honoris causa Univerzity Komenského v Bratislave (1969)
DětiDagmar Havlová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Akademik Dionýz Ilkovič (18. ledna 1907, Šarišský Štiavnik, Uhersko – 3. srpna 1980, Bratislava, Československo) byl slovenský fyzik, fyzikální chemik a vysokoškolský pedagog rusínského původu[1], otec Dagmar Havlové.

Život

Po studiu na Československém reálném gymnáziu v Prešově pokračoval nejdříve na ČVUT, obor strojnictví a elektrotechnika, v průběhu studia přestoupil na Přírodovědeckou fakultu, kterou dokončil v roce 1929.

Pracoval v Chemickém ústavu Univerzity Karlovy pod vedením profesora Jaroslava Heyrovského. Po získání doktorátu (RNDr.) vedle pracovního úvazku na ústavu učil také fyziku a chemii na pražských gymnáziích (v letech 1934-36 v Ječné). Je autorem tzv. Ilkovičovy rovnice, která popisuje vztah mezi intenzitou polarografického difúzního proudu, koncentrací roztoku a vlastnostmi kapkové rtuťové elektrody. Od roku 1940 působil ve funkci přednosty Ústavu technické fyziky SVŠT v Bratislavě. Zde vydal monografii Polarografia. 26. srpna 1944 byl založen Fyzikálny ústav PFSU. Po zřízení Slovenské akademie věd v roce 1953 byl jmenován akademikem. Podílel se na vzniku Kabinetu fyziky SAV (1955, dva zaměstnanci), který se přejmenoval na Laboratórium fyziky SAV (1958, 20 zaměstnanců) a nakonec na Fyzikálny ústav SAV (1963, 60 zaměstnanců). Do roku 1961 toto pracoviště vedl.

V roce 1982 ustavila Slovenská akademie věd Plaketu Dionýze Ilkoviče udělovanou za zásluhy ve fyzikálně-chemických vědách. Po sametové revoluci byla založena Nadácia Dionýza Ilkoviča, která podporuje talentované studenty.

Ilkovičova rovnice

Ilkovičovo jméno nesou dvě rovnice z oblasti polarografie: Ilkovičova rovnice, která určuje hodnotu okamžitého a středního difuzního proudu,[2] a Heyrovského-Ilkovičova rovnice, která určuje hodnotu elektrického potenciálu při reverzibilním polarografickém ději.[3]

Reference

  1. ↑ 2000-2017, Martinus.sk. Martinus.sk > Knihy: Profesor Dionýz Ilkovič (Stanislav Dubnička, Vladimír Ilkovič). www.martinus.sk . . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Základy analýzy potravin: Elektroanalytické metody . VŠCHT Praha . Dostupné online. 
  3. ↑ Elektroanalytická chemie: Polarografie, Voltametrie . Univerzita Pardubice . Dostupné online. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.