Dalibor Matouš

V historii lidstva hrál Dalibor Matouš zásadní roli ve vývoji a vývoji společnosti. Od svého vzniku Dalibor Matouš přitahuje pozornost a představivost lidí a inspiruje všechny druhy zážitků, emocí a úvah. Ať už díky svému vlivu na populární kulturu, vlivu ve vědecké oblasti nebo významu ve světové politice, Dalibor Matouš zanechal nesmazatelnou stopu v historii. V tomto článku prozkoumáme roli, kterou Dalibor Matouš sehrál v průběhu času a jak formoval běh lidstva v různých aspektech.

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Dalibor Matouš
Narození21. srpna 1925
Horní Branná
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. prosince 1992 (ve věku 67 let)
Turnov
ČeskoČesko Česko
Povolánímalíř a grafik
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dalibor Matouš (21. srpna 1925 Horní Branná – 20. prosince 1992, Turnov) byl český malíř a grafik.

Život a dílo

V letech 1945–1950 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, nejprve v ateliéru Františka Tichého, později u Emila Filly. Byl členem skupiny TRASA do roku 1963. Od roku 1953 do své smrti žil v Turnově (Liberecký kraj). Zde vytvořil celé své dílo, v němž rozvíjel metodu kubismu. Nejčastějšími náměty jeho děl jsou zátiší, figurální kompozice, přírodní inspirace z prostředí lesa (personifikace), méně krajiny, v závěru tvorby tzv. "burlesky".

Za své názory byl často trestán, zejména po roce 1968 nemohl svou práci profesionálně vykonávat. Kromě malířského díla je autorem pozoruhodného díla grafického zahrnujícího 320 položek, převážně v hlubotiskových technikách.

Za svého života uspořádal 12 samostatných výstav, později se uskutečnilo dalších 16. Účastnil se řady výstav společných (např. skupiny TRASA, Fillovi žáci, Malíři Pojizeří v Muzeu a Pojizerské galerii Semily, do roku 1968 výstav Liberecké pobočky Svazu Československých výtvarných umělců, Ozvěny kubismu v Českém muzeu výtvarných umění Praha roku 2000 a další).

Odkazy

Bibliografie

Výběr z knih:

  • 1985 Z. Čubrda: Severočeská grafika, Severočeské nakladatelství
  • 1995 Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1. díl, Academia Praha
  • 2001 České umění 1938-1989, Academia Praha
  • 2002 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Chagall Ostrava
  • 2003 Eva Petrová, Dalibor Matouš výtvarné dílo, vyd. Vlasta Matoušová

Externí odkazy