V moderním světě se Džajš al-Fatah stal tématem obecného zájmu kvůli jeho dopadu na různé aspekty společnosti. Od svého vlivu na ekonomiku až po význam v technologii a kultuře představuje Džajš al-Fatah bod obratu v našem způsobu chápání světa. Jeho význam překonal geografické bariéry a vyvolal celosvětovou debatu o jeho významu a dopadech. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Džajš al-Fatah a jeho roli v dnešní společnosti, analyzujeme jeho účinky a budoucnost v měnícím se a dynamickém kontextu.
جيش الفتح | |
---|---|
Účast na občanské válce v Sýrii | |
![]() Znak koalice Džajš al-Fatah | |
![]() Mapa vojenských sil v Sýrii v listopadu 2023 (zelená – území syrských rebelů, bílá – území ovládané Frontou an-Nusrá). | |
Základní info | |
Aktivní | 2015–2017 |
Ideologie | sunnitský islám islamismus sunnitský džihádismus |
Skupiny | ![]() ![]() ![]() Liwa al-Haqq ![]() ![]() Imam Bukhari Džamát ![]() |
Velitel | (velitelé z různých organizací) |
Základny | ![]() |
Síla | v počtu přes 10 000 mužů |
Spojenci | Džajš al-Haramoun |
Oponenti | ![]() ![]() ![]() ![]() |
Konflikty/boje | Občanská válka v Sýrii (od 2011) |
Džajš al-Fatah (arabsky جيش الفتح, anglicky Army of Conquest nebo Jaish al-Fatah, česky Armáda dobytí) byla syrská vojenská koalice povstalců radikálních ozbrojených skupin účastnících se občanské války v Sýrii. Šlo o uskupení sunnitských džihádistických hnutí v Sýrii. Od svého založení 24. března 2015 zaznamenala několik vítězství proti syrské armádě a podle expertů stála za jejím úspěchem i podpora arabských zemí (Saúdská Arábie a Katar) a Turecka.[1] Aktivní byla hlavně v guvernorátu Idlib a některé frakce působily i v guvernorátech Hamá a Lázikíja.[2]
Džajš al-Fatah tvořilo sedm členů, přičemž tři z nich – Fronta an-Nusrá (Al-Káida v Levantě), Ahrár aš-Šám, a Jund al-Aksá – byly si vzájemně spřízněny nebo napojeny na teroristickou síť al-Káidu, dále Ajnad al-Šám („Vojáci v Levantě“), Fajlak al-Šám („Legie Sýrie“) a Jajš al-Nasr.[3] Uvádí se, že Fronta an-Nusra a Ahrár aš-Šám představují 90 procent vojenských jednotek, Saúdská Arábie a Katar poskytují finanční prostředky na 40 procent potřeb koalice.[4]