V tomto článku prozkoumáme vzrušující svět Děkanát Uherské Hradiště a všechny aspekty, které ho zahrnují. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost je Děkanát Uherské Hradiště tématem, které si zaslouží podrobnou a promyšlenou pozornost. V tomto smyslu budeme analyzovat její význam v různých kontextech, stejně jako kontroverze a debaty, které ji obklopují. S kritickým a objektivním přístupem se ponoříme do Děkanát Uherské Hradiště, abychom pochopili jeho důležitost a výzvy dneška. Tento článek nepochybně poskytne komplexní přehled o Děkanát Uherské Hradiště a zanechá ve čtenáři větší pochopení a uznání pro toto téma.
Děkanát Uherské Hradiště | |
---|---|
Diecéze | Arcidiecéze olomoucká |
Provincie | Moravská |
Děkan | R. D. Mgr. Petr Bulvas |
Další úřad děkana | farář v Uherském Hradišti |
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2019 |
Děkanát Uherské Hradiště je územní část Olomoucké arcidiecéze. Tvoří ho 25 farností, ve kterých se nachází 58 kostelů a kaplí. Děkanem je R. D. Josef Říha, farář v Uherském Hradišti. Místoděkanem je R. D. Karel Šenk, farář v Uherském Ostrohu. V děkanátu působí 25 diecézních a 10 řeholních kněží. Rozloha děkanátu je 530 km² a na jeho území žije 92 000 obyvatel; ke katolictví se hlásí 52 000 obyvatel (56,52 %) a 11 000 (21,15 %) z nich se pravidelně účastní nedělních mší svatých.[1]
Existence hradišťského děkanátu je doložena už k roku 1601, jeho tehdejší rozsah ovšem není známý. V roce 1644 se území děkanátu přibližně shodovalo s územím tehdejšího hradišťského kraje. V následujících letech z něj byly vyčleňovány nově zakládané děkanáty: 1658 uherskobrodský, 1665 strážnický a 1730 bzenecký (ten se později vyvinul v děkanát kyjovský).[2]
Úřad hradišťského děkana zastával v období mezi lety 1601 a 1813 vždy uherskohradišťský farář. Až v roce 1813 se děkanem stal hlucký farář Rafael Tučapský a po něm už nikdy tyto dvě funkce nebyly pevně svázány. První zmínky o viceděkanech se objevují v 18. století.[2]
Od roku 1778 náleží hradišťský děkanát pod kroměřížské arcikněžství, které tehdy bylo ustaveno.[3]
V lednu 1691 zahrnoval děkanát tyto farnosti: Uherské Hradiště, Derfle, Uherský Ostroh, Hluk, Bílovice, Kostelec, Bohuslavice, Spytihněv, Napajedla, Blatnice, Bzenec, Osvětimany, Ježov, Střílky, Koryčany, Buchlovice, Vracov; řád cisterciáků spravoval ještě farnosti na Velehradě, v Boršicích a v Polešovicích.[2]
V roce 1745 děkanát tvořily tyto farnosti: Uherské Hradiště, Bílovice, Buchlovice, Derfla, Hluk, Napajedla, Uherský Ostroh; navíc opět některé své farnosti spravovali cisterciáci. Roku 1751 byla založena první lokální kaplanství, a to Ostrožská Nová Ves (farnost Uherský Ostroh) a Dolní Němčí (farnost Hluk). V roce 1753 byla přenesena farnost z Derfle do Kunovic.[2]
Na počátku roku 1778 tvořily děkanát tyto farnosti: Uherské Hradiště, Bílovice, Boršice, Buchlovice, Hluk, Jalubí, Kunovice, Napajedla, Uherský Ostroh; řeholní farnosti Polešovice, Spytihněv, Velehrad; lokální kaplanství Dolní Němčí, Derfle a Ostrožská Nová Ves.[2][3] V roce 1781 vzniklo i lokální kaplanství Boršice u Blatnice (z farnosti Hluk).[3]
Po dokončení formace brněnské diecéze v roce 1787 tvořily uherskohradišťský děkanát tyto duchovní správy: Uherské Hradiště, Halenkovice, Bílovice, Buchlovice, Hluk, Jalubí, Kunovice, Uherský Ostroh, Velehrad, Březolupy, Sady (Derfle), Ostrožská Nová Ves. Toto složení platilo až na chybějící Halenkovice i v roce 1813, kdy se stal děkanem hlucký farář Rafael Tučapský.[3]
V 19. století vznikly dvě nové farnosti – Jankovice a Stupava – a na počátku 20. století pak další čtyři – Huštěnovice, Kostelany, Popovice a Stříbrnice.[3]
V modrém poli stříbrné desky Desatera s černým církevněslovanským nápisem. Na deskách vzpřímeně zlatý arcibiskupský procesní dvojitý kříž, doprovázený v hlavě štítu dvěma zlatými liliemi.[4]
Území uherskohradišťského děkanátu je spojeno s působením věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, jejichž atributem jsou desky desatera, na kterých jsou jednotlivá přikázání reprezentována jednotlivými písmeny abecedy hlaholice. Dvojramenný (patriarchální) kříž je dalším odkazem na jejich působení v době Velké Moravy. Lilie zase značí příslušnost velehradského kláštera k řádů cisterciáků.