V tomto článku prozkoumáme Chemický útok v Halabdže a jeho dopad na dnešní společnost. Chemický útok v Halabdže je již léta předmětem zájmu a diskusí a jeho vliv se rozšířil do mnoha oblastí našeho života. Ať už v politické, sociální, kulturní nebo vědecké sféře, Chemický útok v Halabdže zanechal hlubokou stopu v naší společnosti. Prostřednictvím tohoto článku se pokusíme lépe porozumět tomu, co je Chemický útok v Halabdže a jak se vyvíjel v průběhu času, a také analyzovat jeho roli v současném světě.
Chemický útok v Halabdže | |
---|---|
![]() Památník obětí chemického útoku | |
Historické období | Irácko-íránská válka (Operace al-Anfal) |
Mrtví lidé | 3 200 – 5 000 |
Zranění lidé | 7000 |
Datum | 16. března 1988 |
Místo | ![]() |
Pachatelé | Alí Hasan al-Madžíd, irácký ministr obrany |
Použité zbraně | různé chemické zbraně |
Souřadnice | 35°11′ s. š., 45°59′ v. d. |
![]() ![]() Halabdža Halabdža, Irák | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chemický útok v Halabdže (arabsky الهجوم الكيميائي على حلبجة, kurdsky Kîmyabarana Helebce/کیمیابارانی ھەڵەبجە) se odehrál dne 16. března 1988 v irácké Halabdže. Byl součástí Irácko-íránské války, resp. její operace al-Anfal. Jeho vykonavatelem byla irácká armáda; cílem bylo kurdské obyvatelstvo. Trval 48 hodin.
Útok si vyžádal mezi 3200 až 5000 mrtvými a 7000 až 10 000 zraněnými. Většina obětí byli civilisté. Velká část úmrtí se odehrála bezprostředně po útoku chemickým plynem; některá však následovala až po řadě měsíců či let. Nejvyšší irácký trestní soud tento útok oficiálně označil dne 1. března 2010 za genocidu kurdského obyvatelstva na území Iráku. V současné době je považován za jeden z nejrozsáhlejších příkladů nasazení chemických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. Za genocidu jej označila i organizce Human Rights Watch.[1]
Útok byl vykonán v podvečer dne 16. března 1988. Irácké letouny typu MiG a Mirage zahájily bombardování města za pomocí chemických bomb. Náletů se uskutečnilo celkem 14, v každém bylo zapojeno 7-8 letadel. Použity byly údajně různé chemické plyny, jako např. yperit, sarin, tabun a VX[1]. Dle svědků páchl plyn nejprve po odpadcích, později po sladkých jablkách.[2] Ti, kteří byli plynem zasaženi, umírali různými způsoby.