V dnešním světě se Ch-47M2 Kinžal stalo tématem velkého významu a relevance. Jeho dopad pokrývá různé oblasti a sektory, od ekonomiky po politiku, přes technologie a společnost obecně. Zájem o Ch-47M2 Kinžal v posledních letech roste a probouzí zvědavost a pozornost širokého spektra lidí. Je důležité porozumět a do hloubky analyzovat vše, co souvisí s Ch-47M2 Kinžal, jeho původ, vývoj, důsledky a možné budoucí výzvy. V tomto článku vyčerpávajícím způsobem prozkoumáme toto fascinující téma s cílem nabídnout úplný a aktuální přehled o Ch-47M2 Kinžal, aby si čtenáři mohli rozšířit své znalosti a lépe porozumět důležitosti tohoto fenoménu v dnešní době.
Ch-47M2 Kinžal | |
---|---|
![]() | |
Typ | letecká balistická raketa |
Místo původu | ![]() |
Historie služby | |
Ve službě | 2018 |
Používána | Vzdušně-kosmické síly Ruské federace |
Historie výroby | |
Konstruktér | Ministerstvo obrany Ruské federace |
Výrobce | Ministerstvo obrany Ruské federace |
Základní údaje | |
Hmotnost | 4 300 kg |
Délka | 5,56 m |
Ch-47M2 Kinžal (rusky Х-47М2 «Кинжал» „dýka“) je ruská letecká hypersonická balistická raketa. Do služby byla přijata v prosinci 2017. Patří mezi šest nových ruských strategických zbraní, které 1. března 2018 představil ruský prezident Vladimir Putin.[1]
Udávaný dolet rakety Kinžal přesahuje 2 000 km (Rusové chápou dolet rakety vypouštěné z letadla jako součet doletu letadla a rakety samotné. Příbuzná, ze země odpalovaná raketa Iskander-M má dolet 400–500 km). Deklarovaná rychlost rakety je Mach 10.[2] Raketa je schopna provádět úhybné manévry v každé fázi letu. Může nést konvenční nebo jadernou hlavici a lze ji vypouštět ze strategických bombardérů Tu-22M3 nebo stíhacích letounů MiG-31K.
O zařazení mezi hypersonické zbraně panují pochybnosti. Podle vojenských analytiků jde jen o upravenou balistickou raketu Iskander, která je odpálena z letounu a chová se stejně jako jiné balistické střely – po odpálení vystoupá a následně spadne na cíl. Na cíl dopadá vysokou nadzvukovou rychlostí, což však necharakterizuje hypersonické rakety, jde o vlastnost prakticky všech balistických raket již od konce druhé světové války. Označením hypersonické zbraně se zpravidla myslí zbraně, které i během sestupné fáze jsou schopné ostrého manévrování, a to s největší pravděpodobností Kinžál není.[3][4]
Raketa Kinžal je určena k ničení válečných lodí a objektů protiraketové obrany USA a NATO. Byla údajně navrhována tak, aby překonala všechny známé či plánované americké systémy protivzdušné a protiraketové obrany jako jsou Patriot, THAAD a Aegis.[5]
První stupeň rakety je pravděpodobně společný s balistickými raketami Iskander, naváděcí část je navržena na míru. Raketa může zasáhnout statické i pohybující se cíle jako jsou například americké letadlové lodě.[6] Během několika sekund od odpálení raketa zrychlí na hypersonickou rychlost a ve všech fázích letu provádí manévry, aby se vyhnula nepřátelské protiraketové obraně.[7]
Ruská média tvrdí, že dolet rakety je 2 000 km, pokud ji nese stíhací letoun MiG-31K, a 3 000 km, pokud ji nese bombardér Tu-22M3.[8]
V květnu 2018 bylo deset stíhačů MiG-31K experimentálně vybaveno raketami Kinžal a připraveno k následnému ostrému bojovému nasazení. Do prosince 2018 provedly letouny celkem 89 vzletů nad Černým a Kaspickým mořem[zdroj?].
Do února 2019 provedly posádky MiG-31K více než 380 cvičných letů s touto raketou, z nichž nejméně 70 využilo tankování paliva ve vzduchu. Veřejný debut si raketa odbyla během mezinárodní soutěže Aviadarts v srpnu 2019.
Podle agentury TASS se první start Kinžalu v Arktidě uskutečnil v polovině listopadu 2019. Vypuštění rakety údajně provedl letoun MiG-31K z letecké základny Olenja. Raketa zasáhla pozemní cíl na zkušební střelnici „Pemboj“, kdy dosáhla rychlosti Mach 10. V červnu 2021 byla raketa Kinžal odpálena letounem MiG-31K ze syrské letecké základny Hmímím na pozemní cíl v Sýrii.[9] V roce 2021 byl vytvořen samostatný letecký pluk vyzbrojený stíhači MiG-31K s raketou Kinžal[zdroj?].
Oficiálně nepotvrzené zprávy z počátku února 2022 naznačovaly, že z letecké základny Solcy v Novgorodské oblasti bylo na námořní leteckou základnu Čerňachovsk nacházející se v západní části ruské Kaliningradské exklávy přesunuto několik stíhaček MiG-31K vyzbrojených raketami Kinžal.[10]
Vzdušné a kosmické síly Ruska úspěšně odpálily rakety Kinžal 19. února 2022 v rámci cvičení ruských strategických sil.[11] Následně 18. března 2022 použilo ruské letectvo rakety Kinžal ve válce na Ukrajině, kdy byl zničen zbrojní sklad hluboko pod zemí, původně součást bývalé základny mezikontinentálních balistických raket.[12][13][14] Později se však objevily zprávy zpochybňující toto tvrzení.[15] Následovalo několik dalších případů použití hypersonických raket, včetně masivního útoku 9. března 2023, během něhož bylo mezi 81 vypálenými raketami použito 6 Kinžalů.[16]
Podle velitele ukrajinského letectva Mykoly Oleščuka byla dne 4. května 2023 raketa Kinžal poprvé sestřelena nad Kyjevem protiletadlovým systémem Patriot.[17] Následně byly zveřejněny zbytky sestřelené střely.[18] Ruská média uvedla, že zveřejněné úlomky se velmi podobají letecké bombě BETAB-500ShP,[19][20] avšak bez podrobné technické dokumentace nelze tvrzení nezávisle ověřit.
Podle náčelníka generálního štábu ukrajinské armády Valerije Zalužného a ministra obrany Oleksije Reznikova bylo ukrajinskou protivzdušnou obranou sestřeleno během noci z 15. na 16. května 2023 všech šest raket Kinžal.[21][22] Ruskou stranou byla tvrzení o sestřelení raket Kinžal vždy dementována.
Schopnost systému Patriot sestřelovat balistické rakety Kinžal je v roce 2024 považována za potvrzenou.[23][24][25]
Výrobci raket Kinžál a Iskander se daří obcházet sankce EU a pořizovat si součástky vyráběné v Evropě (Polsko, Německo) prostřednictvím svých subdodavatelů.[26]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kh-47M2 Kinzhal na anglické Wikipedii.