Borovice těžká

Borovice těžká
Borovice těžká (Pinus ponderosa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Pinus
Sekce	Trifoliae
Podsekce	Ponderosae
Binomické jméno
Pinus ponderosa Douglas ex C.Lawson, 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice těžká (Pinus ponderosa), též známá jako borovice žlutá je jedna z nejrozšířenějších a hospodářsky nejvýznamnějších severoamerických borovic. Patří mezi tříjehličné druhy a mezi borovicemi dosahuje největších rozměrů: až 80 m výšky a téměř 3 m v průměru. Občas je možné se s ní setkat i v Česku v parkových a zahradních výsadbách, zřídka i v lesních porostech. Její dříve užívané české druhové jméno „žlutá“ vzniklo překladem amerického jména (Yellow Pine), které je patrně odvozeno od barvy letorostů.

• Pinus resinosa Torrey, 1828
• Pinus brachyptera Engelmann, 1848
• borovice žlutá

Rozlišují se dvě subspecie (poddruhy):

• Pinus ponderosa subsp. ponderosa – jehlice obvykle pouze po třech ve svazku nebo s ojediněle vtroušenými dvoučetnými svazky. Vyskytuje se v západní části areálu druhu, tj. především Sierra Nevada, Coast Ranges a Kaskádové pohoří; dále od jihu Kalifornie po jih Britské Kolumbie, na východě Montany.

• Pinus ponderosa subsp. scopulorum (Engelm.) E. Murray, 1982 – jehlice po dvou až třech ve svazku s podílem cca 1/5 dvoučetných svazků (u starších stromů nižší). Vyskytuje se ve východní části areálu druhu, především v Skalistých horách: od Sierra del Carmen u hranic USA po střed státu Montana, na západě k východnímu okraji Velké pánve (Nevada).

Borovice těžká je 60 (někdy až 80) m vysoký strom, jehož kmen má i dva nebo tři metry v průměru. Silné, trochu převislé větve tvoří úzkou hustou kuželovitou korunu. Strom vytváří mohutný kořenový systém s hluboko jdoucím hlavním (kůlovým) kořenem. Letorosty jsou žlutohnědé. Pupeny válcovité, pryskyřičnaté. Jehlice po třech (řidčeji po třech až čtyřech) jsou tuhé, 12–26 cm dlouhé, vzpřímené, zahnuté, světle až tmavě zelené.

Z nepůvodních jehličin běžně pěstovaných v Česku má borovice těžká nejdelší jehlice.

Šišky jsou 5–15 cm dlouhé, přisedlé, jednotlivě nebo 2–3 v přeslenu, osten umba (pupku) přímý nebo zahnutý mírně zpět. Otevírají se po dozrání (na podzim) a po opadu zanechávají několik šupin na větvi. Opadané šišky jsou proto nezaměnitelné, u báze po chybějících šupinách v šišce vzniká jakýsi vějíř zbývajících šupin, připomínající částečně rozkvetlý květ. Semena jsou tmavě hnědá, nepřeléhavá, s křídlem dlouhým 2–3 cm.

Vyskytuje se na nejrůznějších půdách od pahorkatin po vysoké hory (3200 m n. m.), a to především v sušších oblastech. Je výrazně geograficky variabilní, výrazně světlomilná a mrazuvzdorná. (Jižní provenience v Česku však omrzají.) Dosahuje úctyhodného stáří 300–500 let. Tvoří mezidruhové hybridy s borovicí arizonskou (viz Arboretum Sofronka).

Na severoamerickém kontinentu je důležitým zdrojem dřeva a patří mezi pět hospodářsky nejvýznamnějších druhů borovice. V Česku je vhodným krajinářským prvkem lesoparků a parků.

• BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
• KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. In: Karas, J.
• Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
• PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
• POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice těžká na Wikimedia Commons
• Galerie borovice těžká na Wikimedia Commons