V dnešní době je Blohm & Voss BV 142 téma, které se v dnešní společnosti stává stále aktuálnějším. S rozvojem technologií a globalizací se Blohm & Voss BV 142 stal základním aspektem v každodenním životě lidí. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, Blohm & Voss BV 142 zanechal významnou stopu ve způsobu, jakým komunikujeme se světem kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Blohm & Voss BV 142, od jeho dopadu na duševní zdraví až po jeho vliv na globální ekonomiku. Podíváme se také na to, jak se Blohm & Voss BV 142 vyvíjel v průběhu času a jak ovlivnil různé komunity a kultury po celém světě. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit porozumět důležitosti a důsledkům Blohm & Voss BV 142 v moderní společnosti.
Blohm & Voss Bv 142 | |
---|---|
![]() Blohm & Voss Ha 142 V1 (D-ABUV, „Kastor“), DLH, 1939 | |
Určení | poštovní a pozorovací letoun |
Výrobce | Blohm & Voss Schiffswerft und Maschinenfabrik |
První let | 11. 10. 1938 |
Uživatel | Luftwaffe DLH |
Vyrobeno kusů | 4 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Blohm & Voss Bv 142 byl německý čtyřmotorový letoun s křídlem lomeným do W, dvojitou SOP a zatahovacím podvozkem ostruhového typu se zdvojenými koly.
Úspěšně ukončené letové testy hydroplánu Blohm & Voss Ha 139 vedly v roce 1937 společnost Hamburger Flugzeugbau ke konstrukci pozemní verze označené Ha 142. Stroj měl sloužit k dálkovým poštovním letům s doletem přes 4000 km. Při jeho stavbě byly využity hotové konstrukční celky z Ha 139. Plováky byly nahrazeny klasickým, hydraulicky zatahovacím podvozkem.
První prototyp Ha 142 V1 (imatrikulace D-AHFB) byl zalétán 11. října 1938. Krátce poté poprvé vzlétl i druhý prototyp, který již obdržel nový název BV 142 V2. Další dva prototypy BV 142 V3 a V4 zahájily letové zkoušky v létě 1939. Všechny čtyři exempláře měla převzít Deutsche Lufthansa k transatlantické poštovní službě.
Po instalaci přídavných vstupů vzduchu do prostoru mezi devítiválcové hvězdicové pohonné jednotky BMW 132 H-1 o vzletovém výkonu po 647 kW, dostal první prototyp novou poznávací značku D-ABUV a pod jménem „Kastor“ byl předán letecké společnosti DLH. Po absolvování několika letů se letoun vrátil zpět do továrny Blohm & Voss.
Po vypuknutí druhé světové války byla zahájena úprava druhého prototypu na strategický průzkumný a námořní průzkumný letoun velkého doletu. Měl operovat za hranicí doletu vlastních stíhaček, a proto byl kladen velký důraz na instalaci odpovídající silné obranné výzbroje. Příď V2 byla prosklena a prodloužena, aby v ní mohlo být umístěno stanoviště bombometčíka, který současně ovládal pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9 mm. Na hřbetě trupu byla instalována střelecká věž s další zbraní MG 15, pod trupem se nacházela modifikovaná vana z letounu Heinkel He 111 H-6 s pohyblivým kulometem MG 15. Nad vanou se na obou stranách trupu nacházela střelecká stanoviště vybavená po jednom kulometu MG 15. Část trupu určená pro přepravu pošty byla modifikována na provizorní pumovnice, jejíž horní částí procházela lávka spojující přední a zadní část trupu. Pumovnice pojala osm 50 kg pum, nebo čtveřici 100 kg pum. Posádka se rozrostla na šest členů. Navíc bylo zabudováno speciální radionavigační zařízení Transozean-Funkanlage. Celá přestavba nesla označení BV 142 V2/U1 (PC+BC) a na jaře 1940 byla zařazena do zkušební jednotky. Od podzimu 1940 byl letoun zařazen do stavu útvaru 2./Aufkl.St.Ob.d.L., který byl přímo podřízen Luftflotte 3.
První prototyp byl upraven stejným způsobem a označen BV 142 V1/U1 (PC+BB). Plánovala se rovněž úprava zbylých dvou strojů. Mezitím ovšem vyšlo najevo, že vzhledem k invazi do Dánska a Norska Luftwaffe disponuje velmi malým počtem transportních letounů. V souvislosti s touto situací byly BV 142 V3 a V4 společně s typy Junkers Ju 89, Junkers Ju 90 a Focke-Wulf Fw 200 B včleněny do KGr.z.b.V.105, která podléhala X. Fliegerkorpsu. Všechny čtyři stroje se od roku 1942 v oficiálních dokumentech Luftwaffe již neobjevovaly.
Údaje podle[1]