Bitva u Bratislavy

V dnešním světě získal Bitva u Bratislavy významný význam v různých oblastech. Ať už v akademické, profesní nebo osobní sféře, Bitva u Bratislavy je téma zajímavé a relevantní, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky. Jeho dopad se rozšiřuje do různých oblastí a ovlivňuje vše od sociálních trendů po technologický pokrok. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Bitva u Bratislavy, prozkoumáme jeho důsledky, jeho vývoj v čase a jeho vliv na dnešní společnost. Od svých počátků až po současnou přítomnost se Bitva u Bratislavy stal základním prvkem, který si zaslouží být analyzován a chápán jako celek.

Bitva u Bratislavy
konflikt: Obsazení Panonské pánve Starými Maďary
Petr Johann Nepomuk Geiger – Bitva u Bratislavy (1850)
Petr Johann Nepomuk Geiger – Bitva u Bratislavy (1850)
Trvání4. července 907
MístoBrezalauspurc (Bratislava)
VýsledekDrtivé vítězství maďarských vojsk
Strany
Východofranská říšeVýchodofranská říše Východofranská říše Maďarské velkoknížectví Maďarské velkoknížectví
Velitelé
Ludvík IV. Dítě
Luitpold Bavorský †
Theotmar Salcburský †
Sieghard † 		Arpád (?)
Dursak
Bogat
Síla
cca 60 000 cca 20 000
Ztráty
značné neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Bratislavy (Brezalausburgu) se odehrála 4. července 907 mezi vojsky Starých Maďarů pod velením Dursaka, Bogata a snad i Arpáda a vojsky Bavorského vévodství pod vedením východofranského krále Ludvíka IV. a bavorského markrabího Luitpolda, který v bitvě zahynul. Bavorská vojska utrpěla katastrofální porážku; německý historik Johannes Aventinus uvádí, že zahynul výkvět bavorské šlechty, mezi padlými byli také salcburský arcibiskup Theotmar, biskupové Zachariáš ze Säben a Udo z Freisingu a tři opati. Východofranská říše následkem bitvy přišla o nadvládu nad Panonskou markou, kterou získala zpět až v roce 955 po bitvě na Lechu. Podle Salcburských letopisů došlo k bitvě u místa zvaného Brezalauspurc,[1][2][3] které se dnes nejčastěji ztotožňuje s Bratislavou[4][5], méně často s Blatnohradem[6].

Protože se primární prameny nezmiňují o účasti rozpadající se Velkomoravské říše, na jejímž území se bojovalo, udává se často rok 907 jako rok jejího politického zániku. Král Ludvík IV. v roce 901 uzavřel s jejím posledním známým vladařem Mojmírem II. mír a někteří autoři proto předpokládají možnou účast velkomoravských bojovníků na straně Bavorů.[7]

O vítězství Maďarů nad Bavory se zmiňují letopisy Alamanské, Santgallenské, Hildesheimské, Admuntské, Solnohradské, Švábská kronika a také pokračovatel Reginona z Prümu Heriman z Reichenau. Ze všech těchto pramenů je patrná neúčast Moravanů, neboť nešlo o jejich zájmy, protože v bitvě šlo Bavorům o znovuzískání ztracených oblastí Panonie a Maďarům naopak o jejich uhájení.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Annales ex Annalibus Iuvavensibus antiquis excerpti Archivováno 16. 9. 2016 na Wayback Machine., MGH SS 30, 2, pp. 742: "DCCCCVII. Bellum pessimum fuit ad Brezalauspurc IIII nonas Iulii."
  2. ↑ Salcburské anály sepsané v 9. až 10. století se fragmentárně dochovaly v opisech z 12. století v admontském klášteru, přípisek ad Brezalauspurc je pozdější.
  3. ↑ RATKOŠ, str. 126
  4. ↑ TŘEŠTÍK, str. 287
  5. ↑ TUREK, str. 26
  6. ↑ BOBA
  7. ↑ TŘEŠTÍK, str. 356

Literatura

  • BOBA, Imre. Moravia's History Reconsidered: A Reinterpretation of Medieval Sources. 1. vyd. Haag: Springer Netherlands, 1971. 176 s. ISBN 978-94-010-2992-6. (anglicky) 

Externí odkazy