V tomto článku prozkoumáme téma Biskupská berla z komplexní a podrobné perspektivy. Dnes se ponoříme do jeho původu, vývoje, dopadu a významu s cílem poskytnout hluboké a obohacující porozumění Biskupská berla. Během naší cesty se budeme zabývat různými aspekty a přístupy, které nám umožní obohatit naše znalosti a zamyslet se nad důležitostí Biskupská berla v různých kontextech. Od jeho vlivu na společnost až po jeho důsledky v různých oblastech, Biskupská berla nás zve, abychom se ponořili do jeho významu a rozsahu, a tento článek se snaží být úplným průvodcem, jak se ponořit do jeho fascinujícího vesmíru.
Biskupská berla nebo biskupské žezlo (lat. Baculus, virga pastoralis, v církevní slovanštině Пáстирскїй жéзлъ) je znakem Aronovy hole, znakem, že biskup je strážce stáda (věřících). Přísluší k biskupským insigniím a je znakem pastýřské moci biskupa. Biskup dostává berlu na znak pastýřské moci při biskupské svěcení a nosí ji při liturgických obřadech v levé ruce. Její používání je v církvi známé od 7. století.
V římskokatolické církvi je na konci zavinutá do spirály a vyjadřuje, že moc diecézního biskupa je omezena římským biskupem. To znamená, že diecézní biskup nemá až takovou moc jako papež, je mu podřízený. Opati ve svých klášterech jsou oprávněni nosit opatskou berlu.
Ve východních křesťanských církvích (pravoslavné, řeckokatolické, starobylé východní církve) jsou na vrchním konci biskupského žezla dva hadi s hlavami směřujícími proti sobě, jde o symboly moudrosti a rozvážnosti, kterými má být biskup vyzbrojen při správě eparchie. Starší forma biskupského žezla je jednodušší, vrch je zakončen mírně zaoblenou krátkou příčnou holí. Na vrchu žezla je vždy kříž. Igumen nebo archimandrita monastýru má právo nosit mnišské žezlo.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biskupská berla na slovenské Wikipedii.