Bekyňovití
V dnešním světě se Bekyňovití stalo tématem rostoucího zájmu a relevance. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, ekonomiku nebo každodenní život lidí, Bekyňovití je problém, který nemůžeme ignorovat. V tomto článku do hloubky prozkoumáme všechny aspekty související s Bekyňovití, od jeho původu a vývoje až po jeho vliv v různých oblastech. Podíváme se na to, jak Bekyňovití proměnil způsob, jakým žijeme, a jak bude nadále utvářet naši budoucnost. Kromě toho prozkoumáme potenciální důsledky a výzvy, které Bekyňovití představuje, a také příležitosti a výhody, které může přinést. Připravte se ponořit se do cesty objevování a úvah o Bekyňovití, tématu, které nepochybně poznamená naši současnost i budoucnost.
 Bekyňovití | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | motýli (Lepidoptera) |
| Čeleď | bekyňovití (Lymantriidae) Hampson 1893 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bekyňovití (Lymantriidae) je čeleď motýlů, kterou popsal poprvé v roce 1893 George Francis Hampson. Na celém světě se vyskytuje přibližně 2600 druhů (údaj k roku 2009).[1] Areál rozšíření je vázán převážně na listnaté a jehličnaté lesy. Zástupci svým vzhledem připomínají můry, k čemuž přispívá i jejich nízká barevná variabilita; druhy obývající tropy bývají zbarvené pestřeji.[1]
Morfologicky se jedná o malé až středně velké motýly se zavalitým, hustě ochlupeným tělem a širokými křídly. Zpravidla se vyznačují pohlavním dimorfismem – samice se od samců liší barvou a kresbou a také hustě ochlupeným koncem zadečku (těmito chlupy při kladení přikrývají snůšku vajíček). Samice některých druhů mají redukovaná křídla (v ČR například štětconoš trnkový nebo smutník jílkový). Housenky jsou chlupaté a na hřbetě mívají ochlupené bradavky.[2]
Z hlediska hospodářského významu jsou někteří zástupci této čeledi ve střední Evropě hodnoceni jako škůdci, u kterých může docházet k dočasným populačním gradacím.[2]
Čeleď bekyňovitých se dále dělí na triby:[3]
- Arctornithini (Holloway, 1999)
- Leucomini (Grote, 1895)
- Lymantriini (Hampson, 1893)
- Nygmiini (Holloway, 1999)
- Orgyiini (Wallengren, 1861)
Odkazy
Reference
- ↑ a b DAVID BURNIE A KOLEKTIV AUTORŮ. Zvíře. 2. vyd. Bánská Bystrica: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2595-1. S. 570.
- ↑ a b PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. S. 204–215.
- ↑ Biolib.cz - Bekyňovití . . Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bekyňovití na Wikimedia Commons
