Baylisascaris procyonis

V dnešním světě se Baylisascaris procyonis stalo tématem velkého významu a zájmu. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo jednoduše svému významu v každodenním životě, Baylisascaris procyonis upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Je to téma, které vyvolalo debaty, kontroverze a úvahy a inspirovalo jednotlivce i komunity k akci. V tomto článku do hloubky prozkoumáme význam a důležitost Baylisascaris procyonis a také jeho vliv na různé aspekty života.fromJson=udělej mi dlouhý obecný úvodní odstavec k článku z článku

Jak číst taxoboxBaylisascaris procyonis
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenhlístice (Nematoda)
Třídasecernentea
Řádškrkavice (Ascaridida)
Čeleďškrkavkovití (Ascarididae)
RodBaylisascaris
Binomické jméno
Baylisascaris procyonis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baylisascaris procyonis, česky označován jako škrkavka mývalí,[1] je parazitická hlístice mývalů severních. Její název sestává ze jména H. A. Baylise, který ji studoval ve 20.–30. letech 20. století, a rodu ascaris, který zahrnuje významné střevní parazity.

Baylisaskarióza jako zoonotická infekce lidí je vzácná, ale velmi nebezpečná kvůli schopnosti larev parazita napadat mozkovou tkáň.[2]

Infekce

Baylisascaris procyonis se hojně vyskytuje u svého definitivního hostitele, mývala. Bylo zjištěno, že tento parazit má schopnost infikovat více než 90 druhů divokých a domácích zvířat včetně psů.[3] U zvířat je nejčastější příčinou larvy migrans.[4]

Potenciál pro infekci člověka objevil v roce 1969 Paul C. Beaver, který studoval infikované myši. První případ byl hlášen o 15 let později.[2]

Lidská infekce B. procyonis je vzácná, od roku 1980 bylo hlášeno asi 30 případů. Nemoc způsobená tímto parazitem však může být velmi nebezpečná a způsobit závažné důsledky nebo smrt. Hlášená onemocnění postihla především děti a téměř všechny případy byly důsledkem požití kontaminované půdy nebo výkalů.[4]

Některé infekce baylisaskariózy nicméně mohou mít subklinický nebo asymptomatický průběh.[1]

Přenos

V Severní Americe je míra infekce B. procyonis u mývalů velmi vysoká, vyskytuje se u přibližně 70 % dospělých a 90 % mladých mývalů.[3] K přenosu dochází podobně jako u jiných druhů škrkavek fekálně-orální cestou.

Vajíčka jsou produkována červem ve střevě mývala, uvolněná vajíčka dozrají do infekčního stavu externě v půdě. Při požití infikovaného vajíčka se vylíhnou larvy, které se dostanou se do střeva hostitele.[3] Mohou pak ale migrovat do dalších orgánů včetně mozku.

Životní cyklus

Dospělá škrkavka žije a rozmnožuje se ve střevě svého definitivního hostitele, mývala. Samice škrkavky může produkovat 115 000 – 179 000 vajíček denně. Vylučují se spolu s výkaly a po 2–4 týdnech se v půdě stanou infekčními. Při požití jiným mývalem se životní cyklus opakuje.

Pokud však vajíčka pozře mezihostitel (malí savci, ptáci), larvy B. procyonis proniknou jeho střevní stěnou a migrují do tkání. Larvy mají tendenci migrovat do mozku, způsobovat zde škody a ovlivňovat chování mezihostitele, což z něj pro mývaly dělá snazší kořist.

V tělech mezihostitelů nedochází k rozmnožování škrkavky; pokud však mýval uloví infikovaného hostitele, larvy mohou dospět v mývalovi a cyklus se obnoví.[2]

Prevence

Nejdůležitější prevencí je poučení o nebezpečí kontaktu s mývaly nebo jejich výkaly.[4]

Rodiče by měli vést děti k dodržování hygieny - mytí rukou po pobytu venku nebo kontaktu se zvířaty.

Důrazně se nedoporučuje chovat mývaly jako domácí mazlíčky.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baylisascaris procyonis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Škrkavka mývalí - základní informace . . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ; Drisdelle R. : ISBN 978-0-520-25938-6. 
  3. ↑ a b c Baylisascaris procyonis: an emerging helminthic zoonosis. Emerging infectious diseases. PMID 11971766. 
  4. ↑ a b c d Baylisascariasis. Clinical microbiology reviews. PMID 16223954. 

Externí odkazy