Balthilda

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Balthilda. Od jeho vzniku až po jeho vývoj v čase se ponoříme do jeho významu, důležitosti a dopadu na současnou společnost. Budeme analyzovat jeho různé aspekty, od jeho významu ve vědecké oblasti až po jeho vliv na populární kulturu. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu zdůrazníme rozmanité perspektivy, které existují kolem Balthilda, a nabídneme komplexní a obohacující vizi. Zjistíme tedy, jak Balthilda znamenal milník v historii a zůstává dnes předmětem studia a debat.

Svatá Balthilda
Narození626
Úmrtí30. ledna 680 (ve věku 53–54 let)
Chelles
Místo pohřbeníChelles Abbey
Povoláníkrálovská choť a abolicionistka
ChoťChlodvík II.[1]
DětiChlothar III.[2]
Childerich II.[3]
Theuderich III.[4]
PříbuzníChlodvík III. (vnuk)
Funkcefranský král
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Balthilda také Bathilda, Baudour nebo Bauthieult z Ascanie (626 – 30. ledna 680 Chelles[5][6]) byla královnou Burgundska a Neustrie, manželka krále Chlodvíka II. Po smrti Chlodvíka se ujala vlády v Burgundsku i Neustrii za nezletilého syna Chlothara III. Její hagiografie podpořila její úspěšné svatostořečení.[7]

Podle tradice pocházela z Anglosaské Anglie a byla šlechtického původu, snad příbuzná Ricberhta, posledního pohanského krále Východní Anglie, ačkoli to historik Pierre Fournet považuje za nepravděpodobné.[8] S franskou pomocí byl králem ve Východní Anglii jmenován Sigeberht jako právoplatný následník trůnu. Ricberht byl vypuzen a tak strávil nějaký čas v exilu, u franského dvora, během něhož konvertoval ke křesťanství.

Životopis

Podle životopisu Vita Sanctae Bathildis[9][10] se Balthilda narodila kolem roku 626 či 627. Byla krásná, inteligentní, skromná a pozorná k potřebám ostatních. Jako mladá dívka byla prodána do otroctví Erchinoaldovi majordomovi královského dvora Chlodvíka II. Erchinoald, jehož manželka zemřela se do Balthildy zamiloval a chtěl si ji vzít, s čímž nesouhlasila. Z královského dvora unikla a v úkrytu setrvala do doby, než se Erchinoald znovu neoženil. Později ji Erchinoald věnoval Chlodvíkovi, aby si u něho zajistil přízeň a Chlodvík ji požádal o ruku.[11][12] I jako královna zůstala Balthilda pokorná a skromná. Je známá svými charitativními službami a velkorysými dary. Z jejích darů byly založeny opatství Corbie a Chelles. Je pravděpodobné, že je zakladatelkou i dalších opatství, jako klášter Jumièges, klášter Jouarre a klášter Luxeuil. Poskytovala podporu Claudiu z Besançonu a jeho opatství v pohoří Jura.

V manželství se narodily tři děti, z nichž se všichni stali králi, Chlothar III., Childerich II. a Theuderic. Když Chlodvík zemřel, na trůn nastoupil jeho nejstarší syn Chlothar III., který byl nezletilý a tak Balthilda se stala velmi schopnou vládnoucí královnou. Balthilda zrušila obchodování s křesťanskými otroky a usilovala o osvobození dětí, které byly prodány do otroctví. Podle Jane Tibbetts Schulenburgové, historičky univerzity ve Wisconsinu Balthilda a Eloi společně pracovali na své oblíbené charitě, nákupu a osvobozování otroků.[13] Poté, co její tři synové dosáhli dospělosti a usadili se na svých územích (Chlotar v Neustrii, Childerich v Austrasii a Theuderich v Burgundsku) se stáhla do svého oblíbeného opatství Chelles poblíž Paříže.

Balthilda zemřela 30. ledna 680 a byl pohřbena v opatství Chelles. Její životopis Vita Sanctae Bathildis byl napsán brzy po její smrti, pravděpodobně někým z komunity opatství Chelles. Její oficiální kult začal v době, kdy byly její ostatky přeneseny z bývalého opatství do nového kostela v roce 833 pod záštitou Ludvíka Pobožného. Balthilda byla svatořečená papežem svatým Mikulášem I. Velikým přibližně 200 let po její smrti.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Balthild na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. ↑ WATKINS, Basil. The Book of Saints: A Comprehensive Biographical Dictionary. : Bloomsbury Publishing, 2015. 624 s. Dostupné online. ISBN 978-0-567-66415-0. 
  6. ↑ Saint Balthild Ascania (626-680) - Find A Grave... . . Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ GEARY, Patrick J. Readings in Medieval History. Toronto: University of Toronto Press, 2010. 812 s. Dostupné online. ISBN 9781442601208. Kapitola 11. Life os Saint Balthild. (anglicky) 
  8. ↑ FOURNET, Pierre Auguste. The Catholic Encyclopedia - St. Bathilde. The Catholic Encyclopedia . Robert Appleton Company - New York, 1907 . Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MCNAMARA, Jo Ann; HALBORG, John E.; WHATLEY, E. Gordon. Sainted Women of the Dark Ages. Durham: Duke University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 9780822312161. S. 264. (anglicky) 
  10. ↑ Our Orthodox Life: Vita Sanctae Bathildis. Our Orthodox Life . 2010-12-08 . Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ THEUWS, Frans; JONG, Mayke B. de; RHIJN, Carine Van. Topographies of power in the early Middle Ages. Leiden: Brill, 2001. 609 s. ISBN 9789004117341. S. 255. (anglicky) 
  12. ↑ MADIGAN, Shawn. Mystics, visionaries, and prophets : a historical anthology of women's spiritual writings. Minneapolis: Fortress Press, 1998. 502 s. ISBN 9780800631451. S. 60. (anglicky) 
  13. ↑ MCNAMARA, Jo Ann. The Life of St. Eligius, 588-660. sourcebooks.fordham.edu . . Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Balthilda na Wikimedia Commons