V dnešním světě se Anton Pfrogner stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už jsou to profesionálové v určité oblasti, hobby nadšenci nebo prostě zvědaví jednotlivci, Anton Pfrogner upoutal pozornost a vyvolal vášnivé debaty v různých oblastech. Jak čas postupuje, důležitost porozumění a prozkoumávání Anton Pfrogner je stále evidentnější, a proto je klíčové prohloubit jeho studium a analýzu. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů Anton Pfrogner a prozkoumáme jeho dopad v různých kontextech s cílem nabídnout kompletní a obohacující vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Anton Pfrogner | |
---|---|
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1938 | |
Poslanec německého Říšského sněmu | |
Ve funkci: 1938 – 1945 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | BdL DNP SdP NSDAP |
Narození | 28. září 1886 Chotěšovičky ![]() |
Úmrtí | 1. srpna 1961 (ve věku 74 let) Ottobrunn ![]() |
Místo pohřbení | Friedhof St. Leonhard |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Anton Pfrogner (29. září 1886 Chotěšovičky[1] – 2. srpna 1961 Ottobrunn[2][3]) byl rakousko-uherský důstojník, československý politik německé národnosti, meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Sudetoněmeckou stranu (SdP), později funkcionář NSDAP.
Vychodil národní školu a pět tříd reálné školy. Pak nastoupil do kadetní školy ve Vídni. Od roku 1912 sloužil u horských myslivců v Klagenfurtu. Za první světové války působil jako důstojník v rakousko-uherské armádě. 28. srpna 1914 byl raněn do kolena na haličské frontě. V roce 1915 bojoval na karpatské frontě jako velitel. Následujícího roku působil na italské frontě, kde roku 1916 padl do italského zajetí. V roce 1917 byl jako válečný invalida propuštěn. Získal četná válečná vyznamenání včetně Vojenské záslužné medaile.[3]
Po válce se angažoval v hospodářském a politickém životě, od roku 1919 byl činný v zemědělském družstevnictví. Byl ředitelem družstevního skladu ve Stříbře a prezidentem Sudetského svazu družstev.[3] Byl původně členem Německého svazu zemědělců, pak ale pro neshody s Wolfgangem Zierhutem stranu opustil, přičemž s sebou vzal část okresního vedení na Stříbrsku, požadující razantnější a národně uvědomělejší politiku.[4] Přešel do Německé nacionální strany a od roku 1933 spoluracoval s Konradem Henleinem a s ním za zapojil do Sudetoněmecké strany. Ve straně do podzimu 1938 působil jako vedoucí oddělení pro agrární politiku a otázky venkova.[3]
V parlamentních volbách v roce 1935 získal za Sudetoněmeckou stranu senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do října 1938, kdy jeho mandát zanikl v důsledku změn hranic Československa.[5]
Profesí byl dle údajů k roku 1935 ředitelem skladiště ve Stříbře.[6] Během revolty pronacistické části Sudetských Němců v září 1938 se stal náčelníkem štábu Sudetoněmeckého sboru dobrovolníků (Sudetoněmecký Freikorps).[7][3]
V letech 1938-1945 byl poslancem německého nacistického Říšského sněmu za NSDAP.[8][3]
Za války se v Sudetech angažoval v organizaci Reichsarbeitsdienst.[9] V roce 1945 byl krátce internován americkou armádou, pak přesídlil do Rakouska a později do Západního Německa, kde se angažoval v sudetoněmeckých vyhnaneckých organizacích.