Antonín Reichenauer
Dnes se chceme hlouběji ponořit do Antonín Reichenauer, tématu, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého dopadu na společnost až po jeho dnešní relevanci je Antonín Reichenauer předmětem debat a diskuzí v různých oblastech. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty Antonín Reichenauer, analyzujeme jeho vliv v různých kontextech a jeho roli při utváření světa, ve kterém žijeme. Prostřednictvím podrobného a vyčerpávajícího přístupu se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Antonín Reichenauer a nabídneme kompletní a obohacující vizi pro všechny, kteří chtějí lépe porozumět tomuto fenoménu.
| Antonín Reichenauer | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 1696 Bílina |
| Úmrtí | 17. března 1730 (ve věku 33–34 let) Jindřichův Hradec |
| Povolání | hudební skladatel a varhaník |
| Nástroje | varhany |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Reichenauer, rovněž chybně nazýván Jan Antonín Reichenauer, známý také pod pseudonymy Verichnare a Enverechari (pokřtěn 26. března 1696 – 17. března 1730 Jindřichův Hradec[1]) byl český hudební skladatel období baroka.
Život
Antonín Reichenauer se narodil pravděpodobně v Bílině, kde byl 26. března 1696 pokřtěn jako František Antonín.[2] Od roku 1721 je doložen jeho pobyt v Praze. Snad byl ředitelem kůru v kostele svaté Máří Magdaleny při dominikánském klášteře na Malé Straně (dnešní České muzeum hudby). Působil ve službách hraběte Václava z Morzinu, pro kterého pravidelně komponoval a působil v jeho kapele v Morzinském paláci v Praze na Malé Straně. Podle některých zdrojů pracoval také pro hraběte Františka Josefa Černína, což se ovšem dosud nepodařilo věrohodně doložit. Na samém sklonku života se stal farním varhaníkem v Jindřichově Hradci, necelý měsíc po nástupu do funkce však zemřel. Jeho poslední syn Václav Hypolit se zde narodil až po jeho smrti.
Dílo
V minulosti byl znám jako plodný autor chrámové hudby. Jeho hudební myšlení je silně ovlivněno neapolskou školou, vynikají melodikou a pečlivým propracováním kontrapunktu. Nálezy na chrámových kůrech a v archivech dokazují, že jeho díla byla oblíbena nejen v Praze, ale i mimo ni (Roudnice, Mělník, Žďár, Osek) a také v zahraničí (Drážďany, Vratislav). Jen v oseckém klášteře je v inventáři v letech 1720 až 1733 evidováno přes 40 skladeb. Často jsou podepsány jen příjmením nebo anagramem Verichnare. Je prvním českým autorem pastorálních mší.
V posledních letech překvapil hudební vědce i koncertní publikum objev četných instrumentálních koncertů.[3] Dochovala se řada koncertů pro hoboj, fagot, violoncello, stejně jako orchestrální ouvertury a triové sonáty. Svým stylem jsou velmi blízké koncertům Antonia Vivaldiho. S jeho skladbami byl Reichenauer důvěrně obeznámen, neboť Vivaldi byl Morzinův Maestro di Musica a pro hraběte zkomponoval celou řadu skladeb, včetně sbírky skladeb Il cimento dell'armonia e dell'inventione, obsahující slavný cyklus houslových koncertů Čtvero ročních dob.
Diskografie
- Rorate coeli. Advent and Christmas in Baroque Prague, Collegium Marianum, Jana Semerádová, Prague 2009, Supraphon SU 4002-2 (Music from Eighteenth-Century Prague / Hudba Prahy 18. století).
- Antonín Reichenauer: Concertos. Sergio Azzolini – fagot, Xenia Löffler – hoboj, Lenka Torgersen – housle, Collegium 1704, Václav Luks, Praha 2010, Supraphon SU 4035-2 (Music from Eighteenth-Century Prague / Hudba Prahy 18. století).
- Antonín Reichenauer: Concertos II. Luise Haugk – hoboj, Jana Chytilová – housle, Marek Špelina – flétna, Marek Štryncl – violoncello, Musica Florea, Praha 2011, Supraphon SU 4056-2 (Music from Eighteenth-Century Prague / Hudba Prahy 18. století).
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Václav Kapsa: Nový hudební druh v Čechách – sólový koncert v tvorbě pražských skladatelů vrcholného baroka. (Barokní Praha – barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách. Praha, Anežský klášter a Clam-Gallasův palác, 24.-27. září 2001. Praha, Scriptorium 2004, s. 75-86.
- Vojtěch Semerád: Jan Antonín Reichenauer - chrámová tvorba se zřetelem k litaniím, diplomová práce, Katedra hudební výchovy PF UK, 2009.
- Václav Kapsa: “Missing Music. The Baroque Concerto in Bohemia”, Czech music 2009, nr. 3, p. 30–41. Archivováno 21. 2. 2020 na Wayback Machine.
- Václav Kapsa: Hudebníci hraběte Morzina. Příspěvek k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. S tematickými katalogy instrumentální tvorby Antonína Reichenauera, Christiana Gottlieba Postela a Františka Jiránka. Praha, Etnologický ústav AV ČR 2010.
- Václav Kapsa: Account books, names and music: Count Wenzel von Morzin's Virtuosissima Orchestra; in: Early Music XL/4, 2012, pp. 605-620.
- Antonín Reichenauer: Concerto in G per oboe, due violini, viola e basso, , editor Lukáš M. Vytlačil, Fontes Musicae Bohemiae 1, Togga, Praha 2016. (náhled)
- Vojtěch Podroužek: New Insights into the Origins and Biography of the Composer Antonin Reichenauer (1696–1730), in: Hudební věda 59, 2022, č. 1, s. 3–28, česká verze článku publikována online pod titulem Nové poznatky o původu a biografii skladatele Antonína Reichenauera (1696–1730).
Poznámky
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Jindřichův Hradec
- ↑ PODROUŽEK, Vojtěch. New Insights into the Origins and Biography of the Composer Antonín Reichenauer (1696–1730). Hudební věda. 2022, roč. 59, čís. 1, s. 3–28. Dostupné online.
- ↑ http://www.ebu.ch/musd/102114.pdf
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Reichenauer
- Volně přístupné partitury děl od Antonína Reichenauera v projektu IMSLP
