Antacida

Antacida jsou léčiva, která snižují kyselost žaludečního obsahu.

Antacida neutralizují kyselinu chlorovodíkovou v žaludeční šťávě, čímž tlumí aktivitu pepsinu a zvyšují pH na zásaditou stranu. Ta, která obsahují sloučeniny hliníku jsou mimoto schopna vázat žlučové kyseliny.

Antacida se používají především při zažívacích potížích (dyspepsiích) spojených zejména s překyselením (hyperaciditou) k léčbě žaludečních vředů a refluxní choroby jícnu, pyróze (pálení žáhy).

Antacida se aplikují preventivně nebo v rámci léčby příznaku při potížích.

Dlouhodobá aplikace může způsobit poruchu vstřebávání fosfátů, skrze mechanizmus reakce hliníku s fosfáty za vzniku nerozpustných solí. Důsledkem může být osteomalacie. U kardiaků je dobré volit lék s nízkým obsahem sodíku. U nemocných s poruchou funkce ledvin je třeba dávat pozor na rozvoj hypermagnezémie (vysoká hladina hořčíku v plazmě) a hliníkové encefalopatie (poruchy činnosti CNS).

Antacida mohou ovlivňovat resorpci dalších léčiv. Proto je doporučováno dodržovat mezi podáním dalšího léku alespoň tříhodinový interval.

• Hydrogenuhličitan sodný (natrium hydrogencarbonicum, bikarbonát sodný, jedlá soda, NaHCO₃) má silný, rychlý a krátkodobý účinek. Při reakci s HCl vzniká CO₂ (oxid uhličitý).
• Uhličitan vápenatý (calcium carbonicum) má silný, ale relativně pomalý účinek. Při reakci s HCl vzniká CO₂ (oxid uhličitý).
• Oxid hořečnatý (magnesium oxydatum) se transformuje ve vodě na hydroxid hořečnatý a neutralizuje HCl v žaludeční šťávě. Vznikající chlorid hořečnatý působí projímavě.
• Hydroxyhlinitan hořečnatý (magnesium aluminicum či magnesii aluminas) se v žaludku štěpí na oxid hořečnatý a oxid hlinitý. U nás je to dosud nejužívanější antacidum.^[zdroj?]
• Hydroxid hlinitý (aluminium hydroxydatum) vytváří gelovitý film na sliznici vazbou iontů H⁺, navíc též jen mechanicky. Účinek je slabý, ale dlouhý, nástup účinku pomalý. Komplikací může být zácpa.
• Trisilkát hořčíku (magnesium trisilicum) uvolňuje oxid křemičitý, který je schopen vázat HCl a pepsin, stejně jako vytvářet ochranný gel na sliznici. Vzniklý chlorid hořečnatý může způsobit průjem.
• Fosforečnan hlinitý (aluminium phosphoricum) má dlouhý a pomalý účinek.

• Algedrat je hydroxid hlinitý v hydratované aktivní formě.
• Simaldrat a almasilat obsahují sloučeniny křemičitan hořčíku a hliníku v hydratované aktivní formě.
• Hydrotalcit je zásaditý uhličitan hořečnato-hlinitý v hydratované aktivní formě.
• Alexitol je sodná sůl zásaditého uhličitanu hlinitého a hexitolu.
• Almagat je zásaditý uhličitan hořečnato-hlinitý v hydratované aktivní formě.

Indikací je především refluxní ezofagitida, pálení žáhy a kyselý reflux.

Při styku kyseliny alginové (acidum alginicum) s karbomethylcelulózou (carbomethylcellulosum) a slinami vzniká viskózní tekutina, která se v kyselém prostředí žaludku transformuje v gel s ochrannou funkcí. Po vstupu do střeva je nestráven a posléze vyloučen. Účinek trvá 2 až 2,5 hodiny.

Tato antacida obsahují zejména zásaditou formu dusičnanu bismutitého (bismuthi subnitras) a dále obvykle soli hořčíku. Kontraindikací jsou onemocnění ledvin. Bismut barví stolici do černa.

• Hydrogenuhličitan sodný (natrii hydrogencarbonas) je rychle účinkující, reaktivní léčivo. Nadměrné dávky mohou způsobit metabolickou alkalózu.

Vhodné je jen krátkodobé užívání.

• Hynie, S.: Farmakologie v kostce. Vydání druhé, Triton. Praha 2001. ISBN 80-7254-181-1
• Hynie, S. et al.: Farmakologie pro bakaláře, díl druhý. Karolinum. Praha 1996.
• Suchopár, J.: Remedia Compendium 1996. Nakladatelství Panax. ISBN 80-902126-1-1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu antacida na Wikimedia Commons