V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Anna Walentynowiczová a jeho mnoho aspektů. Anna Walentynowiczová je téma, které v historii upoutalo pozornost a zájem mnoha lidí a je předmětem studia, debat a úvah v různých oborech. Od svých počátků až do současnosti byl Anna Walentynowiczová relevantním tématem, které vyvolalo zájem odborníků i fanoušků. Na těchto stránkách budeme analyzovat jeho dopad na společnost, jeho vývoj v čase a různé perspektivy, které existují kolem Anna Walentynowiczová. Tento článek si klade za cíl nabídnout ucelenou a obohacující vizi o Anna Walentynowiczová a vytvořit prostor pro reflexi a učení pro všechny čtenáře, kteří se o toto vzrušující téma zajímají.
Anna Walentynowiczová | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Anna Lubczyk |
Narození | 15. srpna 1929![]() |
Úmrtí | 10. dubna 2010 (ve věku 80 let)![]() |
Příčina úmrtí | havárie Tu-154 u Smolenska |
Místo pohřbení | Srebrzysko Cemetery |
Národnost | polská |
Sídlo | Gdaňsk |
Profese | novinářka, odborářka, disidentka, svářečka, jeřábnice a spisovatelka literatury faktu |
Náboženství | katolicismus katolická církev |
Ocenění | Řád bílé orlice (2006) rytíř Řádu znovuzrozeného Polska Zlatý záslužný kříž Stříbrný záslužný kříž Kříž svobody a solidarity … více na Wikidatech |
Podpis | ![]() |
Commons | Anna Walentynowicz |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anna Walentynowiczová, roz. Lubczyk (15. srpna 1929, Rovno, Polsko – 10. dubna 2010, Pečersk, Rusko) byla polská odborářská aktivistka[1].
Narodila se v tehdy polském Rovnu. Za druhé světové války osiřela. V roce 1950 začala pracovat v Leninových loděnicích v Gdaňsku. Brzy byla rozčarována z nečinnosti Polské sjednocené dělnické strany, když viděla, že se dělníci nemohou organizovat a že se jejich obavami nikdo nezabývá. Svou aktivní práci zahájila poté, co jeden z jejích vedoucích ukradl peníze od zaměstnanců a použil je v loterii. Ke konci sedmdesátých let a na počátku osmdesátých let byla členkou Svobodných pobřežních odborů. Za účast v ilegálních odborech byla 7. srpna 1980 propuštěna pět měsíců před nástupem do důchodu. V reakci na toto rozhodnutí vedení byla 14. srpna 1980 uspořádána stávka, v jejímž důsledku se do práce vrátila nejen Walentynowiczová, ale i Lech Wałęsa. Walentynowiczová byla členkou Solidarity, ale opustila ji s kritikou Wałesovy politiky. Po pádu komunismu se již politicky neangažovala.
V roce 2000 odmítla gdaňské čestné občanství. V roce 2003 zažádala stát o kompenzaci za svoji perzekuci v osmdesátých letech. V lednu 2005 získala Trumanovu-Reaganovu medaili svobody. V květnu roku 2006 obdržela z rukou bývalého polského prezidenta Lecha Kaczyńskiho nejvyšší polské státní vyznamenání, řád Bílé orlice.[2]
Objevila se také ve čtyřech filmech, kde ztvárnila samu sebe.
Zemřela při leteckém neštěstí u ruského Smolensku dne 10. dubna 2010. Byla pochována na hřbitově 'Cmentarz Srebrzysko' v Gdaňsku.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Walentynowicz na anglické Wikipedii.