Alois Vicherek

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Alois Vicherek, téma, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od jeho počátků až po jeho dopad na moderní společnost se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Alois Vicherek, analyzujeme jeho vývoj v průběhu času a jeho relevanci dnes. Prostřednictvím různých úhlů pohledu a relevantních dat se snažíme lépe porozumět důležitosti Alois Vicherek v dnešní době a jeho vlivu na různé aspekty našeho každodenního života. Připravte se na objevování všech aspektů Alois Vicherek v tomto zajímavém článku!

Alois Vicherek
Major Vicherek po ustanovení světového rekordu 7. června 1928
Major Vicherek po ustanovení světového rekordu 7. června 1928
Narození20. června 1892
Petřvald
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. ledna 1956 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťBožena Vicherková (do 1942)
Vojenská kariéra
HodnostSborový generál
Doba služby1915 – 1950
SloužilČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Složka
VelelVelitelství letectva hlavního štábu, Praha
Vyznamenání
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Alois Vicherek (20. června 1892, Petřvald[1] – 15. ledna 1956, Praha) byl český vojenský letec, důstojník, účastník první a druhé světové války.

Mládí

Byl páté dítě z 12 dětí havířské rodiny Jana a Aloisie Vicherkových. Když v páté třídě obecné školy splnil povinnou školní docházku, dostal již v březnu 1906 tzv. úlevu z důvodu vynikajícího prospěchu. Po dobu 8 měsíců pracoval u zedníků, poté 5 měsíců vyvážel rubaninu jako tzv. táčkař na dole Alpinka v Porubě, dnešní Orlové. Následně pracoval v zámečnické firmě jako učeň strojního zámečnictví. Při učení v letech 1907–1910 absolvoval s vynikajícím prospěchem večerní pokračovací školu v Orlové. Na důl Alpinka se vrátil jako strojní zámečník, kde měl na starosti údržbu důlních strojů. Od 13. září 1911 studoval na dvouroční státní průmyslové škole mistrovské v Brně, obor strojnický a elektrotechnický, ale přes prázdniny pracoval na svém původním pracovišti. Po úspěšném ukončení průmyslové školy už na důl Alpinka nenastoupil, protože si našel místo konstruktéra ve firmě Orlovská strojírně a slévárna v Porubě. Strojírna však zastavila výrobu a Alois Vicherek přešel do firmy Elektromotor – Erich Roučka Blansko, kde pracoval jako konstruktér na konstrukcích elektrických měřicích přístrojů a transformátorů.[2][3][4][5]

V roce 1915 byl odveden do rakouské armády a odešel na východní frontu. Dne 21. července 1916 se dostal do ruského zajetí a dne 1. srpna 1917 vstoupil do Československého vojska na Rusi.[6] Jako příslušník legií v rámci 5. pěšího pluku střeleckého T. G. Masaryka se zúčastnil bojů proti bolševikům na Sibiři [7].

Kariéra

V roce 1919 se stal leteckým důstojníkem a prováděl přesun letecké školy z Omska do Nikolsk Usurijska. Po návratu do vlasti působil v leteckém útvaru v Chebu. V roce 1922 působil s hodností kapitána u velitelství ústřední školy pro vzduchoplavbu.[8] V letech 1924–1927 studoval na prestižní École Supérieure d'Aeronautique (Vysoká škola letecká) v Paříži, jediné svého druhu v Evropě, na které získal titul inženýra letectví a strojní mechaniky.[5]

Jako sportovní letec získal v roce 1925 pět československých rekordů. V říjnu 1925 vykonal prezident ČSR, T. G. Masaryk oficiální návštěvu ve Francii. Tento let pilotoval škpt. Alois Vicherek a v Paříži byl francouzským prezidentem Doumerguem dekorován vyznamenáním "Chevalier de la Légion d'honneur“ (rytíř Řádu čestné legie).[5]

Ve dnech 6.–7. června 1928 ustanovil světový rekord na uzavřené trati, kdy uletěl 2 500 km za 19:53 hod na letadle Avia BH-11b s motorem Walter 60HP. Na stejném letadle vystartoval 5. října 1928, aby se pokusil překonat světový rekord na přímé trati. Trasa vedla přes Polsko a pobaltské státy do Sovětského svazu a cílem mělo být město Omsk. Let skončil havárií ve sněhové bouři nedaleko města Bědnoděmjanovsk (Spassk), při které byl Vicherek zraněn. Přesto byl let s délkou 2011 km uznán jako platný světový rekord.[9][10][5]

Dne 15. července 1933 byl povýšen na plukovníka.[11] 1933 přešel na Ministerstvo národní obrany ČSR a v r. 1937 byl povýšen na brigádního generála.

V roce 1938 se zapojil do Slezského odboje a podílel se na odchodu českých vojenských letců do zahraničí přes Těšínsko do Polska a pak přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii do Francie a Anglie. Hrozilo mu bezprostřední zatčení Gestapem, a proto 15. ledna 1940 odešel do zahraničí. Stal se velitelem československého letectva ve Francii a poté ve Spojeném království. Začal používat krycí jméno Josef Slezák.[12] V Anglii ho ve velení letectva nahradil gen. K. Janoušek, protože britské ministerstvo letectví mělo k osobě Aloise Vicherka výhrady. A. Vicherek žádal, aby byl jako prostý dobrovolník – pilot zařazen do bombardovací perutě, ale nebylo mu vyhověno. [5] V roce 1941 onemocněl těžkou trombózou, ale po třech měsících nemoc překonal.

V ČSR zůstala jeho žena Božena Vicherková, která byla v sedmém měsíci těhotenství, a dvouletá dcera. Po odchodu svého manžela pokračovala v ilegální činnosti, mimo jiné byla činná v odbojové skupině pplk. J. Mašína a kpt. V. Morávka. Dne 3. 7. 1942 byla zatčena a již 24. 10. 1942 zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen.[13][5] Děti se podařilo příbuzným zachránit.

V roce 1943 byl A. Vicherek pověřen výkonem funkce předsedy Československého Červeného kříže. Na jaře 1945 přešel na první osvobozená území Československa a v Košicích byl jmenován velitelem letectva a povýšen na divisního[14] a poté na sborového generála. Za účast v I. i II. světové válce a v odboji obdržel mnohá vyznamenání. Po upevnění moci komunistů po únoru 1948 se stal faktickým velitelem letectva plk. J. Hanuš, člen KSČ.[3]

Selhání

Vicherek nebyl politicky angažován, avšak 15. ledna 1949 napsal dopis, ve kterém upozorňuje Bedřicha Reicina na zavilé nepřátelství západních letců proti Sovětskému svazu a jejich víru v obnovení kapitalistického řádu. Tato vstřícnost mu umožnila setrvat ve funkci další rok a půl. Na konci roku 1949 se účastnil spolu s Václavem Kopeckým, Ludvíkem Svobodou, Bedřichem Reicinem a sovětským velvyslancem M. A. Silinem slavnostního otevření Výstavy darů generalissimu Stalinovi k jeho 70. narozeninám.[15] O necelé dva měsíce později se za účasti stejných osob účastnil slavnostního zahájení výstavy „Svět sovětů - okno do SSSR".[16] Ve svých 58 letech byl penzionován se zachováním generálské hodnosti.[17]

Zbyněk Miloš Duda ve své knize Agonie svědomí popisuje Aloise Vicherka jako kladného intelektuála, vojáka a vlastence, který až na samém vrcholu své moci a až v samém závěru života zradil své lidství, demokracii, svobodu i osobní ideály.[18]

Měl problém sehnat zaměstnání a z existenčních důvodů byl nucen nastoupit jako laborant do pražského podniku Regula Nusle (původně 1918-50 ETA Nusle, 1950–64 Regula Nusle, potom ZPA Nusle v dnešní Bartoškově ulici, do roku 1948 ulice Dr. Engla v Praze XIV- Nuslích). Zemřel v Praze 15. ledna 1956 a byl pohřben bez vojenských poct.

Památník Aloisu Vicherkovi

Pocta

Dne 24. května 1947 přijal z rukou předsedy MNV Aloise Blacha diplom stvrzující čestné občanství Petřvaldu.[19]

Na poctu generálovi Vicherkovi nechalo město Petřvald pojmenovat náměstí u radnice – náměstí Gen. Vicherka a zhotovit pomník.

Vyznamenání

Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství (1919)
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Řád čestné legie, V. třídy – kavalír Řád čestné legie, V. třídy – kavalír
Řád Polonia Restituta, III. třídy – Velitel Řád znovuzrozeného Polska, III. třídy – Velitel
Řád jugoslávské koruny, III. třídy
Croix de guerre 1939–1945 Croix de guerre 1939–1945
Československý válečný kříž 1939–1945 s lipovou ratolestí Československý válečný kříž 1939–1945 s lipovou ratolestí
Řád britského impéria, V. třídy – člen Řád britského impéria, V. třídy – člen
Československá vojenská medaile "Za zásluhy", I. stupně Československá medaile za zásluhy, I. stupně
Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí se štítky Francie, Velká Británie a Sovětský svaz Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí se štítky Francie, Velká Británie a Sovětský svaz
Britská hvězda 1939–1945 Hvězda 1939–1945
Britská medaile Za obranu Britská medaile Za obranu
Britská válečná medaile 1939–1945 Britská válečná medaile 1939-1945
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Jugoslávský řád bratrství a jednoty, I. třídy se zlatým věncem jugoslávský Řád bratrství a jednoty, I. třídy se zlatým věncem
Řád Bílého lva, I. stupeň Řád Bílého lva, I. stupeň

Odkazy[5]

" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ KUDRNA, Ladislav. Zpráva divizního generála Ing. Aloise Vicherka o událostech od československé mobilizace do 4. března 1941 Neznámý archivní dokument ve světle faktů. Securitas Imperii . Ústav pro studium totalitních režimů, 2011-01-01 . Dostupné online. 
  3. ↑ a b KUDRNA, Ladislav. Zpráva divizního generála Ing. Aloise Vicherka o událostech od československé mobilizace do 4. března 1941 Neznámý archivní dokument ve světle faktů . Praha: Ústav pro studium totalitních režimů . Dostupné online. 
  4. ↑ HAJZLEROVÁ, Irena. Kapitolky z historie Petřvaldu. 1. vyd. : Město Petřvald / Státní okresní archiv / OKD, 2001. 96 s. ISBN 80-86388-01-8. S. 84. 
  5. ↑ a b c d e f g VICHEREK, Alois. Generálův deník: generálplukovník ing. Alois Vicherek: deníkové záznamy z let 1940-1954. Praha: Machart 383 s. ISBN 978-80-7656-047-5. 
  6. ↑ Alois Vicherek v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  7. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris, 2019. 219 s. ISBN 978-80-87173-47-3. 
  8. ↑ Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany. 1922-01-21, čís. 5, s. 41. Dostupné online. 
  9. ↑ Bulletin Walter, ročník 1929, číslo 4, strana 1
  10. ↑ Sborový generál Alois VICHEREK. www.army.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-31. 
  11. ↑ Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany. 1933-07-15, čís. 37, s. 156. Dostupné online. 
  12. ↑ https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/83744
  13. ↑ VALIŠ, Zdeněk. Zapomenutí generálové. Obrana lidu. 1993-03-06, roč. 52, čís. 9, s. 11. Dostupné online. 
  14. ↑ Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany. 1945-11-03, čís. 53, s. 520. Dostupné online. 
  15. ↑ Dary z lásky a vděčnosti J. V. Stalinovi. Obrana lidu. 1949-12-06, roč. III., čís. 285, s. 1. Dostupné online. 
  16. ↑ Výstava „Svět sovětů - okno do SSSR". Obrana lidu. 1950-01-20, roč. IV., čís. 17, s. 2. Dostupné online. 
  17. ↑ VALIŠ, Zdeněk. Zapomenutí generálové. Obrana lidu. 1993-03-06, roč. 52, čís. 9, s. 11. Dostupné online. 
  18. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Agónie svědomí /Gen. let. Alois Vicherek a jeho generace ve světle českých dějin 1892-1956 - kniha. www.databazeknih.cz . . Dostupné online. 
  19. ↑ Div. gen. Alois Vicherek čestným občanem Petřvaldu. Obrana lidu. 1947-05-25, roč. 1, čís. 122, s. 3. Dostupné online. 

Literatura

  • Generálplukovník Alois Vicherek. Generálův deník: deníkové záznamy z let 1940–1954. Machart 2022. ISBN 978-80-7656-047-5
  • MATROSZOVÁ, Veronika. Českoslovenští legionáři, rodáci a občané okresu Karviná. Praha: Státní okresní archiv Karviná, 2005. ISBN 80-86388-32-8. 
  • HAJZLEROVÁ, Irena. Kapitolky z historie Petřvaldu. Petřvald: Město Petřvald, Státní okresní archiv Karviná, OKD a.s. Důl Odra o.z., 2001. ISBN 80-86388-01-8. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Agónie svědomí : Generál Alois Vicherek a jeho generace ve světle českých dějin. Praha: Votobia, 1997. ISBN 80-7220-045-3. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Sborový generál letectva Ing. Alois Vicherek - Josef Slezák. Kaleidoskop journal Legionářských tradic. 2008, čís. 1/08, s. 8–17. ISSN 1802-1409. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Sborový generál Ing. Alois Vicherek. Cheb: Svět křídel, 2010. ISBN 978-80-86808-86-4. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Legendy československého letectví. Praha: Nakladatelství Netopejr & Anlet, 2011. ISBN 978-80-87044-42-1. 

Externí odkazy