V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Albrecht II. Moudrý. Od svých počátků až po svou relevanci dnes, Albrecht II. Moudrý upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Prozkoumáme jeho hlavní body, jeho kontroverzní dopady a jak se vyvíjel v průběhu času. Albrecht II. Moudrý je široké a rozmanité téma, takže prozkoumáme různé perspektivy a klíčové aspekty, abychom nabídli kompletní a obohacující vizi. Od svého dopadu na společnost až po vliv v různých oblastech, Albrecht II. Moudrý nepochybně zanechal nesmazatelnou stopu v historii a tento článek se snaží odhalit všechna jeho tajemství a umožnit nám lépe porozumět jeho důležitosti.
Albrecht II. Moudrý | |
---|---|
vévoda rakouský, štýrský a korutanský | |
![]() vévoda Albrecht II. Rakouský | |
Narození | 1298 hrad Habsburg |
Úmrtí | 20. července 1358 (ve věku 59–60 let) Vídeň |
Pohřben | klášter Gaming |
Manželka | Jana z Pfirtu |
Potomci | Rudolf IV. Habsburský Kateřina Habsburská Markéta Habsburská Fridrich III. Habsburský Albrecht III. Habsburský Leopold III. Habsburský |
Dynastie | Habsburkové |
Otec | Albrecht I. Habsburský |
Matka | Alžběta Goricko-Tyrolská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Albrecht II. Habsburský zvaný Moudrý či také Chromý (1298 hrad Habsburg – 20. července 1358, Vídeň) byl vévoda rakouský, štýrský a korutanský. Byl prvním příslušníkem rodu Habsburků, který trvale sídlil v Rakousku. Za jeho vlády byly jménem rakouského vévody raženy první zlaté mince.
Narodil se jako osmé dítě římského krále Albrechta I. a Alžběty Goricko-Tyrolské. Původně se měl věnovat církevní kariéře, v patnácti letech byl zvolen biskupem pasovským.
Roku 1324 se oženil s Johanou, dcerou Oldřicha III. z Pfirtu. Manželé byli dlouho bezdětní a hrozilo vymření dynastie. Až roku 1339 porodila Jana z Pfirtu prvního syna Rudolfa. Po něm následovalo pět dalších dětí.
V letech 1326–1329 spravoval Albrecht Přední Rakousy.[1] Do čela rodu se dostal v roce 1330 po smrti staršího bratra Fridricha a téhož roku v březnu byl postižen těžkou nemocí nebo otravou a ochrnul. Došlo minimálně k částečnému ochrnutí končetin, proto musel být přepravován v nosítkách. Roku 1335 dostal od císaře Ludvíka Bavora Korutany. Získal také Kraňsko a Slovinskou marku.[1] V letech 1351–1355 vedl i přes svůj handicap válku proti Curychu, která pro něj nedopadla příznivě.
Zemřel v létě 1358 v pokročilém věku a byl pohřben po manželčině boku v kartuziánském klášteře Gaming,[1] jehož byl fundátorem. Svému následníkovi zanechal stabilní panství rozšířené o Korutany, jímž dal základ pro nákladné plány a počiny dalších generací.
Rudolf II. Habsburský | ||||||||||||
Albrecht IV. Habsburský | ||||||||||||
Anežka Štaufská | ||||||||||||
Rudolf I. Habsburský | ||||||||||||
Ulrich z Kyburgu | ||||||||||||
Hedvika z Kyburgu | ||||||||||||
Anna ze Zähringenu | ||||||||||||
Albrecht I. Habsburský | ||||||||||||
Burkhard IV. z Hohenbergu | ||||||||||||
Burkhard III. z Hohenbergu | ||||||||||||
Wilipirg z Aichelbergu | ||||||||||||
Gertruda z Hohenbergu | ||||||||||||
Rudolf II. z Tübingenu | ||||||||||||
Mechtilda z Tübingenu | ||||||||||||
? | ||||||||||||
Albrecht II. Habsburský | ||||||||||||
Engelbert III. Gorický | ||||||||||||
Menhard I. Tyrolský | ||||||||||||
Matylda z Andechsu | ||||||||||||
Menhard II. Tyrolský | ||||||||||||
Albert III. Tyrolský | ||||||||||||
Adéla Tyrolská | ||||||||||||
Uta z Frontenhausen-Lechsgemündu | ||||||||||||
Alžběta Goricko-Tyrolská | ||||||||||||
Ludvík I. Bavorský | ||||||||||||
Ota II. Bavorský | ||||||||||||
Ludmila Přemyslovna | ||||||||||||
Alžběta Bavorská | ||||||||||||
Jindřich V. Welfský | ||||||||||||
Anežka Brunšvická | ||||||||||||
Anežka Štaufská | ||||||||||||
Předchůdce: Bernard z Prambachu (sedisvakance) |
![]() |
zvolený pasovský biskup Albrecht II. Habsburský 1313 |
![]() |
Nástupce: Jindřich z la Tour-du-Pin |
Předchůdce: Fridrich I. |
![]() |
Rakouský a štýrský vévoda 1330–1339 s Otou IV. 1330–1358 |
![]() |
Nástupce: Rudolf IV. |
Předchůdce: Jindřich VI. |
![]() |
Korutanský vévoda 1335–1339 s Otou IV. 1335–1358 |
![]() |
Nástupce: Rudolf IV. |