Albína Honzáková

Dnes se ponoříme do fascinujícího světa Albína Honzáková, tématu, které zaujalo odborníky i nadšence. Od svého vzniku až po dnešní dopad byl Albína Honzáková předmětem bezpočtu výzkumů a debat. S historií sahající do staletí se Albína Honzáková vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se potřebám společnosti. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Albína Honzáková, od jeho nejhistoričtějších aspektů až po jeho důsledky v moderním světě. Společně s odborníky v oboru prozkoumáme jeho hlavní charakteristiky, výzvy a příležitosti a poskytneme hlubokou a kompletní vizi Albína Honzáková a jeho relevanci v současném kontextu.

PhDr. Albína Honzáková
PhDr. Albína Honzáková. Fotografie (z let asi 1920-1922) z archivu Elišky Krásnohorské
PhDr. Albína Honzáková. Fotografie (z let asi 1920-1922) z archivu Elišky Krásnohorské
Narození7. dubna 1877
Kopidlno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. července 1973 (ve věku 96 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagožka, publicistka a učitelka
PříbuzníBedřich Honzák a Anna Honzáková (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albína Honzáková (7. dubna 1877, Kopidlno[1] – 11. července 1973, Praha) byla středoškolská profesorka, jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí a editorka feministické literatury.

Mládí a studia

Narodila se v rodině Jana Honzáka a jeho ženy Anny roz. Hlaváčové. Otec, městský a osobní lékař hraběte Ervína Šlika, byl vážený občan a významný osvětový pracovník v Kopidlně na Jičínsku. Po jeho předčasné smrti (na tuberkulózu) se rodina přestěhovala do Prahy.

Měla pět sourozenců. Kromě sestry Anny, která byla promována jako první česká lékařka na pražské univerzitě,[2] to byli Jan, Marie, Bedřich a Emil.[p 1] Ve svých patnácti letech (1892) nastoupila na první dívčí gymnázium Minerva. Po maturitě na chlapeckém Akademickém gymnáziu (1897) patřila mezi prvních osm českých studentek – imatrikulantek. Na univerzitě byli jejími profesory T. G. Masaryka a Josefa Pekaře a další, jako Jaroslav Goll, František Drtina Jan Gebauer, Otakar Hostinský a Josef Šusta.

V červnu 1902 univerzitní studia ukončila státními zkouškami z obecného a rakouského dějepisu a zeměpisu. S odstupem času obhájila disertační práci[p 2] a v červnu 1914 získala doktorát – PhDr. jako osmnáctá česká žena v historii Filozofické fakulty UK.[1]

Léta profesorky gymnázia

Albína Honzáková ještě při svém vysokoškolském studiu začala ve školním roce 1900/1901 vyučovat na gymnáziu Minerva dějepis a zeměpis, v nižších ročnících též češtinu a němčinu. V roce 1907 se stala definitivní učitelkou a profesorkou. Na škole spravovala historické sbírky a ve třídě intuitivně praktikovala moderní formy vyučování. Například na 2. sjezdu českých učitelek, v sekci „O vyšším vzdělání učitelstva“ přišla už v roce 1904 s ideou, že geografie nejsou jen hory, řeky, atd., ale také lidé, dějiny, kultura, národnosti a způsob života. Vedla žákyně k debatám. Svým zvláštním charismatem a příjemným zjevem byla mezi studentkami velmi oblíbena a vysloužila si přezdívku Pallas Athéna. Sama o sobě napsala, že dala své síly ideálu svobodné výchovy. Jedna ze žákyň ještě z dob c.a k. Rakouska-Uherska vzpomínala: „Byla živá jako oheň a nadšení samo… Celá třída musela spolupracovat, navazovat na starší poznatky a vyhledávat nové souvislosti. Cítím ještě dnes tu rozkoš rychlého myšlení, kdy hbité tempo vyučování působilo jako osvěžující lázeň nebo duševní tělocvik. Člověk byl po hodině čilejší než před ní.“ U svého povolání zde setrvala celých 34 let a z jejích tříd vyšly dvě generace ženské inteligence, jež obohatily český kulturní, společenský a vědecký prostor.

Činnost mimo školní třídy

Delegátky čs. svazu žen 1925 (sedící Fr. Plamínková, vpravo Albína Honzáková)

Kromě výuky v dívčím gymnáziu, jako jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí, působila v Minervě, spolku pro ženské studium. V letech 1914–1918 se postupně lycea měnila v reálná gymnázia. Vznikl tím problém pro lycejní učitelky, které svojí aprobací nestačily pro gymnaziální nároky výuky. Dr. Honzáková měla pravdu, když v této pedagogické otázce propagovala a navrhovala již v roce 1906 úplné vysokoškolské vzdělání těchto učitelek. V roce 1919 odjela na Slovensko do Trenčína, kde jeden rok pomáhala slovenskému školství. Prostřednictvím ženských organizací vysokoškolačky hájily své zájmy. V roce 1922 na popud Alice Masarykové založila Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen (SVVŽ). Tři roky byla jeho předsedkyní a první česká právnička Anděla Kozáková byla deset let jeho místopředsedkyní. V dubnu 1925 odjela s českou političkou a aktivistkou v úsilí za lidská práva Františkou Plamínkovou do USA na sjezd Mezinárodní ženské rady, který se konal ve Washingtonu. Navštívily i jiná města, kde přednášely, např. Los Angeles. Kromě pedagogické a spolkové činnosti plnila i svůj další úkol – archivovat a vydávat doklady o počátku a rozvoji vzdělání českých žen. V roce 1933 ze zdravotních důvodů vyučování přerušila a k 30. květnu 1934 odešla do penze.

Na odpočinku

Dr. Honzáková nebyla ani v penzi zcela nečinná. Například v únoru 1935 vysílal Český rozhlas její přednášku o volebním právu žen. Letní pobyt v zeleném ústraní v obci Dobřichovice střídala s rušnější Prahou, v poslední léta života trávila u neteře Milady Petříkové. Dne 24. dubna 1947 se naposledy účastnila valné hromady spolku Minerva; i nadále však měla zájem o společenský život. Vedla korespondenci s mnoha gymnaziálními spolužačkami, například:

ale i s bývalými žákyněmi.

Dne 8. dubna 1967 se konal v sále Státní banky Československé přátelský večer u příležitosti devadesátých narozenin paní profesorky. Přítomno bylo hodně gratulantek, a to nejen jejích kolegyň a žákyň Minervy.

Úmrtí

PhDr. Albína Honzáková zemřela 11. července 1973 ve věku 96 let. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Dílo

  • Ženská emancipace (feminismus), heslo v Ottově slovníku naučném . první část, zn. Hnz, 1908
  • Albína HONZÁKOVÁ (redakce), Československé studentky let 1890–1930, (Almanach na oslavu čtyřicátého výročí založení ženského studia Eliškou Krásnohorskou; vyd.Ženská národní rada a Minerva, Praha 1930)
  • Kniha života – Práce a osobnost F. F. Plamínkové; vyd. Ženská národní rada a Ženské ústředí Československé strany národně socialistické, Praha 1935
  • Přednášky: Tomáš Garrigue Masaryk a ženy a Masarykovo lidské poselství budiž základem školy i života. Sdružení čsl. učitelek v Praze, Praha 1938

Odkazy

Poznámky

  1. ↑
    • bratr Bedřich (1870–1933) MUDr. působil jako asistent prof. K. Maydla, od 1906 byl v Hradci Králové jako primář chirurgie a ředitel nemocnice, zasloužil se o rozvoj lékařské péče a vybudování nové nemocnice;
    • starší sestra Marie, provdaná za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka, byla matkou první české inženýrky architektky Milady Petříkové-Pavlíkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984);
    • nejstarší Jan byl vyučený mlynářem a čtvrtý Emil, student práv, předčasně zemřel na tuberkulózu.
  2. ↑ O životě zemi kmene Tubu žijícího v centrální Sahaře

Reference

  1. ↑ a b Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Albína, s. 1346. 
  2. ↑ Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Anna, s. 681. 

Literatura

Externí odkazy