V tomto článku se chceme věnovat problému Aero L-29 Delfín, který v posledních letech získal velký význam. Aero L-29 Delfín je téma, které vzbudilo zájem jak ve vědecké komunitě, tak v široké veřejnosti díky svému dopadu na různé aspekty společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Aero L-29 Delfín, od jeho původu a vývoje až po jeho dnešní vliv. Budeme se ponořit do jeho důsledků na individuální i kolektivní úrovni a analyzovat jeho význam v tak rozmanitých oblastech, jako je ekonomika, technologie, zdraví, kultura a životní prostředí. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme nabídnout komplexní perspektivu, která nám umožní pochopit význam a složitost Aero L-29 Delfín dnes.
L-29 Delfín | |
---|---|
![]() Aero L-29 Delfín, Vzdušné síly AČR | |
Určení | Vojenský cvičný letoun |
Původ | Československo |
Výrobce | Aero Vodochody |
Šéfkonstruktér | Ing. Jan Vlček, Zdeněk Rublič a Karel Tomáš |
První let | 5. dubna 1959[1] |
Zařazeno | 1963 |
Uživatel | Sovětské letectvo Československé letectvo |
Výroba | 1963–1974 |
Vyrobeno kusů | 3 665 ks |
Cena za kus | exportní cena v roce 1963: 915 200 Kčs[2] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aero L-29 Delfín (v kódu NATO "Maya") byl vojenský proudový cvičný letoun, který se během 60. let stal standardním cvičným proudovým letounem států Varšavské smlouvy. Šlo o první proudový letoun navržený a vyráběný v Československu.
Na konci padesátých let sovětské letectvo hledalo proudový letoun, který by nahradil cvičné letouny s pístovým motorem; tento požadavek se později objevil ve všech zemích východního bloku. Firma Aero odpověděla prototypem XL-29 navrženým Zdeňkem Rubličem a Karlem Tomášem. Letoun poprvé vzlétl 5. května 1959 a byl poháněn britským motorem Bristol Siddeley Viper.
Pro letoun byl souběžně vyvíjen československý motor Motorlet M-710 s moderním axiálním kompresorem. Později v září 1956 hlavní předpokládaný zákazník, letectvo Sovětského svazu, požadovalo jednodušší motor s radiálním kompresorem a pro letoun začal být vyvíjen později úspěšný motor Motorlet M-701. Z důvodu zpoždění vývoje tohoto motoru létaly první dva prototypy s britským motorem Bristol-Siddeley Viper.
V roce 1961 byl Delfín porovnáván s letouny TS-11 Iskra a Jak-30 a stal se vítězem. Polsko dále pokračovalo ve vývoji letounu TS-11 Iskra, ale ostatní státy Varšavské smlouvy se rozhodly pro Delfína.
Výroba začala v roce 1963 a trvala 11 let, vyrobilo se okolo 3 500 ks. Vyvinuta byla i jednomístná verze L-29A Akrobat. Průzkumná verze s kamerami v přídi letounu se vyráběla jako L-29R. Odstraněním průzkumného vybavení a zadní sedačky bylo 31 kusů konvertováno na jednomístnou variantu L-29RS pro pokročilý výcvik.
V roce 2024 byl amrický L-29 využit při experimentech s umělou inteligencí. Podílely se na něm Skunkworks.[3]
Letouny sloužily pro základní, pokračovací a zbraňový výcvik. Pro ten byly opatřeny závěsy na kulomety, pumy a rakety. Takto vyzbrojené egyptské letouny byly v roce 1973 během jomkipurské války nasazeny proti izraelským tankům. Později byly v mnoha zemích Delfíny nahrazeny následníkem L-39 Albatros.
Letadlo se vyrábělo ve velkých sériích. Do roku 1974 bylo celkem vyrobeno kolem 3 500 kusů.