Adolf Srb

V dnešním světě se Adolf Srb stal ve společnosti velmi důležitým a relevantním problémem. Jeho dopad se rozšířil na všechny aspekty života, od politiky po kulturu, technologie a ekonomiku. Postupem času se Adolf Srb vyvíjel a získal nový rozměr, což vzbuzuje zájem a obavy odborníků, odborníků a občanů obecně. V tomto článku do hloubky prozkoumáme dopad Adolf Srb a analyzujeme jeho vliv na různé oblasti našeho každodenního života.

Adolf Srb
Narození27. září 1850
Rokycany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. dubna 1933 (ve věku 82 let)
Rokycany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povoláníspisovatel, novinář, archivář a redaktor
Politická stranaNárodní strana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Srb (27. září 1850 Rokycany[1] – 14. dubna 1933 Rokycany[2]) byl český novinář, příznivec staročeské strany. Působil v denících Politik a Plzeňské listy; za jeden z článků byl roku 1876 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Angažoval se ve prospěch českých menšin v pohraničí. Sepsal podrobné české politické dějiny, které ve třech dílech zahrnují období let 1861 až 1907. Ve 30. letech 20. století byl velmi oceňovaný pro svou dlouholetou vlasteneckou činnost i pro podporu začínajících novinářů.

Život

Narodil se 27. září 1850 v Rokycanech v rodině Františka Srba kontrolora při c. k. berním úřadu a Emilie Skopcové ze Spáleného Poříčí. Měl 5 bratrů: Františka (1857), Benedikta (1859–1859), Josefa (1861–1926) báňského inženýra, Eduarda (1863–1945) autora publikací z oboru práva a samosprávy a Karla (1865–1865). Byl ženatý s Johanou Janečkovou (1853–1927).

Roku 1871 vstoupil do redakce pražského německého deníku Politik,[3] kde prošel náročnou novinářskou školou J. S. Skrejšovského.[4] Roku 1876 byl odsouzen k čtyřem měsícům vězení za to, že jako odpovědný redaktor připustil uveřejnění článku, v němž nepodepsaný autor (podle žaloby nepravdivě) obviňoval jednoho z odborných radů z rakouského ministerstva obchodu z podílu na zpronevěře 250.000 zlatých z dalmatské železniční koncese.[5] V letech 1876–1879 pracoval jako odpovědný redaktor Plzeňských listů. Poté se znovu vrátil do pražského deníku Politik, při němž roku 1883 založil přílohu Česká politika a převedl ji na samostatný deník Národní politika. Jako její šéfredaktor působil v letech 1883–1893, dále v německé Politik až do jejího přejmenování na Union roku 1909. Od roku 1903 přispíval pravidelnými politickými přehledy do Vlčkova časopisu Osvěta.[3]

Angažoval se na podporu českých menšin v pohraničí. V 80. letech 19. století patřil k zakladatelům Ústřední matice školské, Národní jednoty pošumavské a Národní jednoty severočeské.[6]

Po 1. světové válce určitou dobu redigoval Vlčkovu Osvětu, brzy se ale musel místa vzdát pro vadu zraku. Poté odešel na odpočinek do rodných Rokycan,[7] kde žil u své dcery Heleny Jirmanové (1878–1961). Zemřel tam 14. dubna 1933 a byl tam i pohřben.[3]

Adolf Srb byl na sklonku života i po smrti velmi oceňovaný pro své vlastenectví, nezištnost a odvahu zastat se všech, kdo bojovali za národ a právo.[8] Jeho činnost z velké části spadá do doby ostrých sporů staročechů s mladočechy. Ačkoli stál vždy na staročeské straně, byl tolerantní k jiným názorům. Ovládal vtip a satiru, ale nevybočil z mezí slušnosti.[4]

Měl velkou paměť a vypravěčské nadání. Mnoho času trávil rozhovory s mladšími novináři a spisovateli (např. Antonín Bebr, Bedřich Spurný, Jan Osten, též herec a malíř Vladimír Šamberk), pro které znamenal cennou inspiraci.[9] Měl rovněž rád klasickou hudbu[6] a ve společnosti vynikal i svým kuchařským uměním.[9]

Ve třicátých letech byl druhým nejstarším českým novinářem (po Václavu Beneši Šumavském)[7] a posledním žijícím zakladatelem Ústřední matice školské.[4]

3. září 1933 byla na jeho rodném domě v Rokycanech (čp. 78, dnes na rohu Srbovy a Smetanovy ulice)[10] odhalena pamětní deska. Jejím autorem byl sochař Václav Koukolíček[11] a pořízení zajistil Srbův odbor Národní jednoty severočeské v Rokycanech jako výraz vděčnosti za jeho práci ve prospěch českých menšin.[12]

Dílo

Vedle novinových článků byl Srb autorem řady politických brožur a komentářů k zákonům. Jeho nejvýznamnějším dílem byly Politické dějiny národa českého, v nichž popsal dobu od r. 1861. Na sklonku života psal paměti (Z půl století),[3] v další literární tvorbě mu ale později zabránila vada zraku.[7]

Knižně vyšly např.:[13]

  • Spisovatel Josef Vojtěch Sedláček (1879)
  • Upomínka na slavnostní otevření Národního divadla (1881)
  • Národní jednota severočeská (1886)
  • Královské svobodné město Rokycany : popis města i jeho okolí (1896) Dostupné online
  • Politické dějiny národa českého od roku 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova r. 1895 (1899)
  • Od nastoupení Badeniova do odstoupení Thunova: II. díl Politických dějin národa českého od roku 1861 (1901)
  • Od nastoupení Thunova do zavedení všeobecného hlasovacího práva do rady říšské roku 1907: III. díl Politických dějin národa českého (1911)
  • Politické dějiny národa českého od počátku doby konstituční (1926)
  • Šedesát let politického zápasu o práva národa českého 1848–1908 (1908)
  • Město Žižkov (1910, spoluautor: Josef Houba) Dostupné online
  • Politické dějiny národa Českého od roku 1861. III, Od nastoupení Thunova do zavedení všeobecného hlasovacího práva do rady říšské roku 1907 (1911)
  • Z půl století: vzpomínky Adolfa Srba (1913, 1916) Dostupné online

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční kniha Rokycany 50. Porta fontium . . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Redaktor Adolf Srb zemřel. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 3. . 
  4. ↑ a b c Adolf Srb osmdesátníkem. Národní listy. 1930-09-27, roč. 70, čís. 266, s. 3. . 
  5. ↑ Před vídeňským porotním soudem. Národní listy. 1876-11-12, roč. 16, čís. 313, s. 3. . ; viz též podrobnou zprávu o soudním procesu s plným textem inkriminovaného článku na Gerichtshalle. Der geschlossene Landtag und der Präsident Ljubiša. Politik. 1876-11-12, roč. 15, čís. 313, s. 5. . 
  6. ↑ a b KGSK, Josef. Za Adolfem Srbem. Národní politika. 1933-04-19, roč. 51, čís. 108, s. 1. . 
  7. ↑ a b c TŮMA, Ladislav. Za Adolfem Srbem. Národní listy. 1933-04-15, roč. 73, čís. 105, s. 4. . 
  8. ↑ Životem práce a národního nadšení. Národní politika. 1933-04-15, roč. 51, čís. 105, s. 2. . 
  9. ↑ a b SPURNÝ, Bedřich. Ze vzpomínek na Adolfa Srba. Národní listy. 1933-04-25, roč. 73, čís. 114, s. 3. . 
  10. ↑ Srb Adolf – Rokypedie. rokypedie.rokycanstipatrioti.cz . . Dostupné online. 
  11. ↑ Odhalení pamětní desky redaktoru Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-04, roč. 52, čís. 242, s. 1. . 
  12. ↑ Pamětní deska Adolfu Srbovi v Rokycanech. Národní politika. 1933-09-03, roč. 51, čís. 241, s. 3. . 
  13. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR.

Externí odkazy