V tomto článku podrobně prozkoumáme život a dílo Štefan Onderčo, postavy, která zanechala nesmazatelnou stopu v historii. Od jeho prvních let života až po jeho nejpozoruhodnější úspěchy se ponoříme do jeho kariéry, abychom pochopili jeho vliv v různých oblastech. Prostřednictvím rozhovorů, analýz a svědectví odhalíme nejrelevantnější aspekty Štefan Onderčo a to, jak je jeho odkaz aktuální i dnes. Kromě toho budeme zkoumat vliv Štefan Onderčo na současnou společnost a její význam pro budoucí generace.
Štefan Onderčo | |
---|---|
![]() | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1937 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | HSĽS Autonomistický blok |
Narození | 19. srpna 1884 Močidľany ![]() |
Úmrtí | 31. března 1937 (ve věku 52 let) Ňaršany ![]() |
Profese | politik a katolický kněz |
Náboženství | katolicismus katolická církev |
Commons | Štefan Onderčo |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Štefan Onderčo (19. srpna 1884 Močidľany[1][2] – 31. března 1937 Ňaršany[3]) byl slovenský katolický kněz, československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu, později za Autonomistický blok.
Studoval na gymnáziu a pak na kněžském semináři. Působil potom na různých místech jako kaplan a farář. Věnoval se též národní osvětě.[4] Podle údajů z roku 1935 byl profesí farář a kanovník v Ražňanech (tehdy nazývaných Ňaršany) .[5] Byl předsedou hospodářského spolku v Prešově.[2]
V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Slovenskou ľudovou stranu (později Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu) poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. V nich kandidoval za Autonomistický blok - širší politickou alianci, kterou vytvořila Hlinkova slovenská ľudová strana.[6] Zastával funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny Národního shromáždění.[3]
Zemřel po delší chorobě v březnu 1937.[3] V poslaneckém křesle ho po jeho smrti vystřídal Ivan Pješčák.