V tomto článku prozkoumáme téma Štefan Luby (1910) z různých pohledů a přístupů. Štefan Luby (1910) je téma, které v posledních letech nabývá na aktuálnosti díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. V tomto článku budeme zkoumat různé dimenze Štefan Luby (1910), jeho historii, jeho důsledky dnes a možné projekce do budoucna. Kromě toho se ponoříme do názorů a úvah odborníků v oboru a také do zkušeností těch, kterých se Štefan Luby (1910) přímo dotkla. Naším cílem je nabídnout komplexní a obohacující pohled na toto téma v naději, že podpoříme dialog a porozumění mezi našimi čtenáři.
prof. JUDr. Štefan Luby, DrSc. | |
---|---|
![]() | |
Děkan Právnické fakulty UK v Bratislavě | |
Ve funkci: 1942 – 1944 | |
Předchůdce | Ludevít Knappek |
Nástupce | Ludevít Knappek |
Ve funkci: 1949 – 1950 | |
Předchůdce | Jozef Markov |
Nástupce | František Mestitz |
Narození | 5. ledna 1910 Liptovský Hrádok ![]() |
Úmrtí | 10. října 1976 (ve věku 66 let) Bratislava ![]() |
Děti | Štefan Luby (1941) |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
Profese | pedagog a vysokoškolský učitel |
Ocenění | Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy (2005) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Akademik Štefan Luby (5. ledna 1910 Liptovský Hrádok – 10. října 1976 Bratislava) byl slovenský právní vědec, člen ČSAV a SAV, zabývající se občanským právem, autor několika desítek odborných článků a monografií. Je považován za zakladatele právní komparatistiky na Slovensku.
Absolvoval gymnázium v Liptovském Mikuláši a poté postupně v Bratislavě, Praze a Paříži studoval práva. Roku 1934 promoval na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde také zahájil svou akademickou dráhu. Po studijních pobytech v Lipsku, Curychu a Paříži se roku 1937 v Bratislavě habilitoval, o dva roky později zde byl jmenován mimořádným a od další dva roky později řádným profesorem občanského práva. Vědeckou hodnost doktora věd získal roku 1958. Na bratislavské právnické fakultě, kterou jako děkan v letech 1942–1944 a 1949–1950 také vedl,[1] zůstal až do roku 1959, kdy přešel do Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd, přednášel i na bratislavské Vysoké škole ekonomické. Vědecky se kromě obecných otázek občanského práva věnoval právním dějinám, právní komparatistice, autorskému právu, bytovému právu a později také problematice transplantací nebo právu životního prostředí.[2]
V roce 1968 dosáhl hodnost akademika ČSAV a SAV.[3][4]