Únorová ústava
V článku, který dnes představujeme, se ponoříme do fascinujícího světa Únorová ústava, prozkoumáme jeho mnohostranné aspekty a jeho význam v dnešní společnosti. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad podrobně prozkoumáme, jak Únorová ústava hrál zásadní roli v životech lidí, v historii, v kultuře, ve světě podnikání, v technologii nebo v jakékoli jiné oblasti, kterou si dokážete představit. Prostřednictvím vyčerpávající a obohacující analýzy odhalíme nejrelevantnější a nejpřekvapivější aspekty Únorová ústava a nabídneme našim čtenářům širokou a kompletní vizi tohoto vzrušujícího tématu.
Únorová či Schmerlingova ústava, v jiných jazycích zpravidla označovaná Únorový patent, byla ústava Rakouského císařství, kterou 26. února 1861 státní ministr Anton von Schmerling oktrojoval (vyhlásil) pro celé jeho území.
Tato centralistická ústava byla přijata poté, co se zvedl odpor proti Říjnovému diplomu z předchozího roku, který předjímal federalistické uspořádání říše. Vyhlášením ústavy došlo fakticky ke změně systému na konstituční monarchii. Zřizovala dvoukomorovou říšskou radu jako základní zákonodárný orgán monarchie a zemská zřízení s volebními řády do zemských sněmů. Vytýkán jí byl především paragraf 13, podle kterého mohla vláda v případě nutnosti vydat zákon bez součinnosti poslanců, jakož i bez jejich dodatečného souhlasu. Ústava platila do roku 1865, kdy byla její platnost pozastavena (tzv. sistace ústavy) císařem na žádost předsedy vlády Richarda Belcrediho, který vystřídal ve funkci právě Schmerlinga.
Po porážce Rakouského císařství Pruskem u Hradce Králové došlo roku 1867 k rakousko-uherskému vyrovnání, na nějž navázala Prosincová ústava, platná až do konce existence Rakouska-Uherska.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Únorová ústava na Wikimedia Commons
