V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Émile Fayolle, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a objevíme vše, co toto téma nabízí. Od jeho původu až po jeho význam dnes, přes jeho dopad na různé oblasti společnosti, se ponoříme do úplného ponoření, abychom plně porozuměli Émile Fayolle. Prostřednictvím vyčerpávající a přísné analýzy se snažíme toto téma objasnit a nabídnout globální vizi, která našim čtenářům umožní získat hluboké a obohacující znalosti. Připravte se na cestu objevování a učení, kde Émile Fayolle bude středem pozornosti a klíčem k pochopení vesmíru tak obrovského, jako je vzrušující.
Émile Fayolle | |
---|---|
![]() Fotografie z roku 1918 | |
Narození | 14. května 1852 Le Puy-en-Velay ![]() |
Úmrtí | 27. srpna 1928 (ve věku 76 let) Paříž ![]() |
Místo pohřbení | krypta Saint-Louis-des-Invalides |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Divizní generál |
Doba služby | 1873 – 1919 |
Sloužil | ![]() |
Složka | ![]() |
Války | První světová válka |
Bitvy | První bitva na Marně Bitva na Sommě Stodenní ofenzíva |
Vyznamenání | Řád čestné legie velkokříž Médaille militaire |
![]() |
Marie Émile Fayolle (14. května 1852 Le Puy-en-Velay – 27. srpna 1928 Paříž) byl francouzský generál, který se účastnil první světové války. Velel na západní a italské frontě a v roce 1921 byl jmenován maršálem.
V roce 1875 absolvoval vysokou školu École polytechnique a stal se dělostřelcem. Zúčastnil se bojů v Tunisku a poté vyučoval na škole École supérieure de Guerre. V květnu 1914 odešel do důchodu, avšak po vypuknutí první světové války byl vrchním velitelem Josephem Joffrem povolán zpět do armády. Působil na západní frontě a v čele 6. francouzské armády se účastnil bitvy na Sommě. Po porážce Italů u Caporetta a průlomu italské fronty byl na konci roku 1917 převelen do Itálie, kde vedl francouzské divize, které pomohly zastavit další postup Ústředních mocností. Generál Fayolle měl v prosinci 1917 nátlakem na strojvedoucího železničního transportu způsobit vykolejení vlaku u Saint-Michel-de-Maurienne, kde zahynuly stovky francouzských vojáků.[1] V březnu 1918 byl znovu převelen do Francie a po odražení německé ofenzívy se podílel na závěrečném protiútoku Dohody směrem k Rýnu. Po válce velel dohodovým okupačním silám v Rýnské Falci.