Želva uhlířská

V dnešním světě je Želva uhlířská téma, které upoutalo pozornost mnoha lidí. Ať už kvůli svému významu v moderní společnosti, jeho dopadu na populární kulturu nebo jeho vlivu na historii, Želva uhlířská se stal tématem obecného zájmu. V průběhu let se stal předmětem debat, analýz a diskuzí ve všech oblastech, od politiky po vědu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Želva uhlířská a jeho roli v dnešním světě a nabídneme komplexní pohled na jeho důležitost a relevanci dnes.

Jak číst taxoboxŽelva uhlířská
alternativní popis obrázku chybí
Želva uhlířská - sedmiletý samec
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádželvy (Testitudines)
Čeleďželvovití (Testudinidae)
RodChelonoidis
Binomické jméno
Chelonoidis carbonaria
Spix, 1824
Synonyma

dle [1]

  • Testudo carbonaria Spix, 1824
    • Geochelone carbonaria
  • Testudo hercules truncata Gray, 1830
  • Testudo boiei Wagler, 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria) je suchozemská želva obývající vlhké savany Jižní Ameriky. Nejsou známy žádné její oficiální poddruhy,[2] vyvinuly se však některé drobné rozlišovací znaky (např. zbarvení plastronu) v závislosti na místě výskytu. V zimním období nehibernuje, jen snižuje aktivitu.[3]

Popis

Má černý karapax se žlutými, naoranžovělými nebo načervenalými skvrnami na každém štítku, dlouhý asi 50 cm.[4] Plastron je žlutohnědý. Hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova s jasnými žlutými nebo oranžovými skvrnami.[2] Díky svému příjemnému zbarvení je častým druhem chovaným v zoologických zahradách. Objevuje se u ní nepatrný pohlavní dimorfismus. Samci mívají delší krunýř a bývají těžší[5] a mají vyklenutý plastron. U starších samců se častěji objevuje také malé zaškrcení krunýře do tvaru přesýpacích hodin, mají také delší a širší ocas než samice.[5]

Výskyt

Přirozeně se vyskytuje nejčastěji v Panamě, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Argentině.[2] Uměle byla vysazena na mnohých ostrovech v Karibském moři, např. na Barbadosu, Trinidadu nebo na Svaté Lucii.[6]
Obývá především vlhké savany,[7] méně okolí močálů tropických deštných lesů. Pohybuje se většinou ve stínu, kde je dostatečně teplo a vlhko.[3]

Potrava

Mláďata želvy uhlířské se živí především masožravě, hledají v půdě červy a hmyz.[2] Dospělí jedinci jsou z většiny býložraví,[2] živí se trávou a různými plody a listy, nepohrdnou však ani drobnou živočišnou potravou nebo zbytky živočichů.[4] Často se zdržují v okolí stromů, na nichž roste jejich oblíbené ovoce.[zdroj?]

Rozmnožování

Páří se, když dorostou velikosti asi 25 cm. Samice snáší 2–15 vajec[2] v letním období. Většinou je zahrabává do hlíny, ale byly vypozorovány i příklady, kdy je nakladla do hnízd ve směsici listí. Mláďata se líhnou za 4–6 měsíců a jsou velká 4–4,5 cm.[2] V zajetí bývají samice schopné snášet vejce kdykoli v průběhu roku.[zdroj?]

V tomto období jsou důležité zápasy mezi samci, které začínají charakteristickým postranním trháním hlavou. Tyto pohyby hlavy jsou u různých druhů želv různé, a prosto jsou považovány za jeden ze způsobů rozeznávání jednotlivých druhů. Pak pokračuje souboj, kdy se samci snaží otočit toho druhého na krunýř – obvykle bývá nejúspěšnější ten největší.[5]

Želva uhlířská s charakteristickými skvrnami na hlavě a končetinách

Chov

Želva uhlířská potřebuje prostorné terárium s dostatečně vysokou teplotou (minimálně 22 °C) a vlhkostí, které lze dosáhnout umístěním rostlin do terária.[7] Jako substrát je nejlepší použít jemný písek nebo třísky některých listnatých stromů, které udržují vlhkost při stále suchém povrchu, což zabraňuje tvorbě plísní. Želva musí mít stále k dispozici velkou misku s vodou a stinná místa k odpočinku.[8] V teráriu by měl být také zdroj světla, tepla a UV záření, kterého by se jí v přírodě dostávalo. Uhlířky by měly být krmeny rostlinami bohatými na vápník (pampelišky, vinné lístky), ovocem (nejlépe jahody, broskev, ananas, mango nebo kiwi), zeleninou, květinami a malým množstvím živočišných bílkovin.[6]

Ohrožení

Největší hrozbou pro želvu uhlířskou je nadměrný lov[8] pro konzumaci v místech přirozeného výskytu, ke kterému přispívá fakt, že vydrží dlouhou dobu bez příjmu potravy. Želvy jsou sbírány ve velkém množství a posílány do měst Jižní Ameriky, kde jsou považovány za velkou lahůdku. Tato želva je ohrožena také úbytkem životního prostředí, které je často upravováno pro zemědělské účely a neposkytuje tak vhodné podmínky pro její výskyt.[5] Další hrozbou, ač ne tak podstatnou jako lov a úbytek přirozeného prostředí, je odchyt želv pro domácí chov. Je chráněna přílohou II Washingtonské úmluvy.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-footed tortoise na anglické Wikipedii.

  1. ↑ VAN DIJK, Petr Paul; IVERSON, John B.; RHODIN, Anders G. J.; SHAFFER, H. Bradley; BOUR, Roger. Turtles of the World, 7th Edition: Annotated Checklist of Taxonomy, Synonymy, Distribution with Maps, and Conservation Status. : Chelonian Research Foundation, 2014. Dostupné online. doi:10.3854/crm.5.000.checklist.v7.2014. S. 392–393. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g ZYCH, Jiří. Želvy v přírodě a v péči člověka. Praha: Nakladatelství Brázda, 2009. 204 s. ISBN 80-209-0342-9. S. 61. 
  3. ↑ a b Geochelone Carbonaria . 2005-2009 . Dostupné online. 
  4. ↑ a b ANDĚROVÁ, Romana. Suchozemská želva. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. 32 s. ISBN 80-7200-064-0. S. 12. 
  5. ↑ a b c d Petra Spiess, The Red-Footed Tortoise (Geochelone carbonaria), a South American Treasure, http://www.kingsnake.com/rockymountain/RMHPages/RMHredfoot.htm
  6. ↑ a b Mike Pingleton, Natural History Notes on the Redfoot Tortoise (Geochelone carbonaria), http://www.pingleton.com/redfoot/natural.htm Archivováno 8. 4. 2009 na Wayback Machine.
  7. ↑ a b ANIMALS HOLDING. Želva Uhlířská . Animals holding, 2007 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-28. 
  8. ↑ a b c JINDROVÁ, Renata. Želva uhlířská (Geochelone carbonaria) . 2006-2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-28. 

Externí odkazy