Řecké jméno
V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Řecké jméno. Od jeho počátků až po jeho význam dnes prozkoumáme každý aspekt, který jej činí tak zajímavým a relevantním v dnešní společnosti. Ponoříme se do jeho dopadu v různých oblastech, stejně jako do jeho vlivu na rozhodování a utváření názorů. Jde o téma, které nepochybně vzbuzuje zvědavost a zájem velkého množství lidí, proto je nezbytné se do něj ponořit, abyste pochopili jeho skutečný rozsah. Připojte se k nám na tomto vzrušujícím průzkumu!
Konvence skládání řeckého jména je obdobná jako ve zbytku západního světa, skládá se z rodného jména a příjmení (rodinného jména), na pozici druhého jména v Řecku objevuje též patronymikon, které se v praxi užívá méně.
Tradice řeckého systému sahá hluboko do antiky, kde jsou doložena jak mononymická oslovení, tak jména doplněná jmény rodičů (patronyma), míst původu či zaměstnání. Velký vliv zanechala též byzantská doba, kdy velkou oblibu získala jména křesťanská (biblická) a také započala tradice dědičných rodinných jmen. Vlivy zanechala také muslimsko-osmanská nadvláda.
Systém jmen je doposud znatelně ovlivněn kathareusou (normou z 19. století, kdy došlo ke kodifikaci jmen). Systém též zná přechylování, ženy užívají genitivní podobu mužského příjmení. Ženy mohou a nemusí změnit jméno při svatbě. Např. Aliki Diplarakou (Αλίκη Διπλαράκου), má příjmení odvozené od nominativu Diplarakos (Διπλαράκοσ).
Části jména
Příjmení
Koncovky
U příjmení končících v nominativu na -os („-ος“) končí -u („-ου“, uplatňuje se etymologičtější přepis -ou), dále v nominativu končící na -is („-ης“), -as („-ας“) se genitiv tvoří koncovkou -i, -e, -a (tedy odtržením písmena s „ς“). U některých jmen zakončených na -is se podle kathareusy skloňují -u.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greek name na anglické Wikipedii.
Literatura
- KNAPPOVÁ, Miloslava. Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec: Tax az Kort, 2002. ISBN 80-238-8173-6. S. 109–111.
