Konstrukce letadla Bucker



Internet je nevyčerpatelným zdrojem znalostí, i pokud jde o Konstrukce letadla Bucker. Do sítě byla a stále jsou vkládána staletí a staletí lidského poznání o Konstrukce letadla Bucker, a právě proto je tak obtížné se k ní dostat, protože můžeme najít místa, kde může být navigace obtížná nebo dokonce nepraktická. Naším návrhem je, abyste neztroskotali v moři dat týkajících se Konstrukce letadla Bucker a abyste se rychle a efektivně dostali do všech přístavů moudrosti.

S tímto cílem jsme udělali něco, co jde nad rámec samozřejmostí, a shromáždili jsme nejaktuálnější a nejlépe vysvětlené informace o Konstrukce letadla Bucker. Uspořádali jsme ji také tak, aby byla snadno čitelná, s minimalistickým a příjemným designem, který zajišťuje nejlepší uživatelský zážitek a nejkratší dobu načítání. Usnadňujeme vám to, abyste se museli starat jen o to, abyste se dozvěděli vše o Konstrukce letadla Bucker! Pokud si tedy myslíte, že jsme dosáhli svého cíle a že už víte, co jste chtěli vědět o Konstrukce letadla Bucker, budeme rádi, když se vrátíte do těchto klidných moří sapientiacs.com, kdykoli se ve vás znovu probudí hlad po vědění.

Bücker Flugzeugbau byla nmecká letecká konstrukní spolenost, která se specializovala na vývoj a konstrukci sportovních a cviných letadel. Carl Clemens Bücker , bývalý námoní pilot první svtové války , zaloil spolenost v roce 1933 v Berlín-Johannisthal , odkud ji v roce 1935 pestavli Herbert Rimpl a Otto Meyer Ottens ve vtím závod na základ mylenek koly Bauhaus v Rangsdorfu poblí Berlína se pesthovali. Po skonení druhé svtové války byla spolenost ukonena.

Bücker zaloil v roce 1921 v Lidingö (védsko) Svenska Aero za úelem výroby díl a letadel Caspar-Werke a Heinkel jako na základ licence na výrobu, protoe v té dob podle ustanovení Versailleské smlouvy neexistovala v Nmecké íi ve Výmaru ádná vojenská letadla Republiky postaveny bylo dovoleno být. Ze védska ho pozdji následoval jeho hlavní designér Anders J. Anderson do Berlína. Spolupráce s Andersonem vyústila v letadla, která proslavila název Bücker po celém svt a která byla pi rzných píleitostech také vyrábna v licenci v zahranií. Letectvo se stále astji, ale ne od zaátku, objevovalo také jako klient. Po skonení války a úplném zhroucení spolenosti byla tovární zaízení zkonfiskována a pouívána sovtskými ozbrojenými silami v Nmecku . Od staení vekeré armády z Nmecka, a tedy i z Rangsdorfu, zbývající zaízení chátrala.

Djiny

1933 a 1934

Na poátku 30. let mla spolenost Bücker potíe s prodejem svých produkt novému ískému ministerstvu letectví (RLM). Akoli se to hlavn zajímalo o výrobní zaízení pro letadla pro tajnou stavbu letectva , nezdálo se, e by Bücker zapadl do koncepce. Ve sdlení RLM ze dne 1. prosince 1933 se uvádí: Technický úad nemá ádný zájem na Bücker Flugzeugbau jako stavební nebo replikové spolenosti (...) nemoné povaovat spolenost, proti které jsou známé námitky (cizí kapitál od ekonomická stránka, utajení, neádoucí masy leteckého prmyslu v Johannisthalu).

Navzdory oficiálnímu odmítnutí dosáhly typy letadel Bü 131 Jungmann a Bü 133 Jungmeister celosvtových prodejních úspch. O reprodukní práva se zajímalo nkolik zemí, vetn výcarska. Pouze letectvo zpoátku neprojevovalo ádný zájem o letadla Bücker. Název se neobjevuje v programu nákupu letadel ze dne 31. bezna 1934. Na schzce rozvoje v prosinci 1934 pod vedením LC II von Richthofen, cviných letadel v rozmezí 60 a 80 koní byly výslovn zamítnuty, tj. Pesn tída, ve kterém Bü 131 A s jeho HM 60 R motor byl. Pravdpodobn práv toto rozhodnutí pimlo Bückera o nco pozdji pevést letadlo ze série B na výkonnjí motor HM 504 A s výkonem 105 koní. První letoun této verze s registrací D-EJUF nebyl nalezen v letovém deníku jednomístného letce Josefa Beiera a 1. února 1936. Nepekvapuje ani to, e letadlo Bü 131 B (D-EJFI, sériové íslo 269) v jednom programu vývoje letadel se objeví a 1. íjna 1936, s poznámkou Retrofitting to engine HM 504, s datem piazení k odvtví 7.36, dokonením a zahájením testování v testovacím centru Rechlin v 8,36. Toto letadlo musí být rovn zdokumentováno v nkolika letových knihách Rechliner.

Bü 131 ji není zahrnut do dalího vývojového programu ani do následujícího po 1. dubnu 1937. Místo toho se Bü 133 objevuje s motorem Siemens Sh 14 A s objednávkou 6 letadel V (V-1 a V-6), ale s poznámkou Vývoj spolenosti a pod komentái: Vzorek nebude získán ". Luftwaffe poté objednala dodávku Bü 131 a pozdji také Bü 133 do spolenosti, pravdpodobn pod dojmem mezinárodního úspchu obou letadel Bücker. Ale Bücker byl vystaven tlaku na cenu, jak ukazují skuten zaplacené ástky: pro mladého mue 12 000  RM , pro mladého pána 14 000 RM. Ve srovnání s tím Klemm získal 17 500 RM za Kl 35 , stejn jako za Focke-Wulf Fw 44 . Heinkel He 72 také dosáhl 16.000 RM. Vechny tyto ceny byly podhodnoceny pouze cenou Klemm Kl 25 , za kterou bylo zaplaceno pouze 10 600 RM.

1935 a 1936

I pes tyto obtíné podmínky a bez bezpeného poltáe na objednávku se Bückerovi podailo na podzim 1935 uvést do provozu svj nový výrobní závod v Reichssportflughafen vytvoeném v Rangsdorfu . Bücker dokázal pro plánování získat konstrukní oddlení Heinkel-Werke pod vedením Herberta Rimpla , kdy byl jmenován Otto Meyer-Ottens - pedtím byl jedním z nejbliích zamstnanc a hlavního architekta Waltera Gropia ve své kancelái - jako architekt projektu nové budovy.

Brzy se v hangárech stavlo stále více tchto dvou typ letadel. Pomohly mu mimo jiné vtí objednávky z Rumunska a Maarska, ale také z Nizozemské východní Indie a Japonska. V roce 1936 si výcarsko vybralo dv letadla Bücker jako standardní cviná letadla poté, co je porovnalo s mnoha konkurenními znakami, koupila po esti od spolenosti Bücker a získala práva na reprodukci. Ve výcarském výrobním závod spolenosti Dornier v Altenrhein SG s názvem Doflug bylo poté postaveno 88 Bü 131 a 46 Bü 133. Tito potom slouili více ne ticet let, dokud je nebylo nutné technicky oddlit. Nkterá zachovaná nebo pestavná letadla Bücker jsou v soukromém vlastnictví a jsou zpsobilá k letu. V roce 1936 se letadlo Bücker ukázalo jako vynikající po celém svt. Juniorský mistr postavil po mnoha vítzství v akrobatických soutích pokládaný být nejlepí akrobatické letadlo na svt. A u Liesel Bach nebo autodidakt Otto Heinrich Graf von Hagenburg , nmetí akrobatití piloti se tém vude umístili na prvních místech a jméno spolenosti Rangsdorf se stalo známým.

V dalím okamiku byl Bücker ped asem. Byl prvním, kdo zpístupnil své letadlo pilotkám. Napíklad bhem svého psobení v Johannisthalu najal Luise Hoffmannovou, které bylo pouhých 24 let, jako jediného letce, pestupního a pedvádcího pilota. Bohuel pi letu dom z demonstraní cesty do ecka , Turecka a Bulharska mla vánou nehodu a krátce nato 27. listopadu 1935 zemela. Stejnou anci dostali dalí dva mladí piloti, Eva Schmidt a Beate Köstlin , kteí pili poté, co se s ní oenili, a Schmidtv letecký instruktor se jmenoval Uhse. Oba získali vítzství na rzných akcích s Bückerovými letadly.

1937 a 1940

V Technickém úadu letectva, navzdory pevodu vedení z plukovníka Wimmera na Ernsta Udeta, který byl nyní také plukovníkem, 10. ervna 1936 nebyla patrná ádná zásadní zmna v pístupu k významným vládním zakázkám. Setkání rozvojového programu 20. ledna 1937 pod vedením majora Wernera Juncka , který mezitím následoval von Richthofena ve smru LC II a úastnil se Roluf Lucht, nyní vedoucího tábu, ukázal, e Weser Flugzeugbau (díve Rohrbach ), Bücker, Ago , Klemm a Fieseler ádné dalí úkoly nejsou k dispozici a nelze je oekávat, protoe úkoly, které v budoucnu vzniknou, by mohly provádt jiné vývojové spolenosti. Naproti tomu tmto spolenostem bylo doporueno vyvinout lidové letadlo s motory od 50 do 60 hp. Tato mylenka vedla k novým designm u spoleností Klemm ( Kl 105 ), Siebel ( Si 202 ) a Fieseler ( Fi 253 ), ale samozejm také u Bücker ( Bü 180 ).

Bücker Bü 131 jet vedl stínový existenci s Luftwaffe , jak je patrné z letadla zadávacího programu íslo 8 ze dne 15. ervence 1937. Poté bylo k 31. beznu 1937 pevzato 363 Bü 131 a 14 Bücker Bü 133s, ve srovnání s 653 He 72 a dokonce 1570 Fw 44. Navíc 85 z nich bylo vyrobeno samotným Bückerem jako RLM na základ licence, rozhodn ne s nadením. Pád stehlíka ze sousední Reichsschule für Motorflug nad hangárem Bückerova pístupu zniil 4050 letadel pipravených k dodání 21. kvtna 1939. V dsledku této katastrofy klesla dodávka Bü 131 na dva msíce na nulu. Armáda si zjevn oblíbila letadlo, a tak RLM nalo eení pro zvýení výroby: Spolenost Aero v Praze byla nyní k dispozici po zaloení esko-moravského protektorátu . Obdreli rozkaz postavit na základ licence 200 jednotek Bü 131. Tato letadla byla dodána do záí 1941.

Následující dva návrhy Andersona, jednorázové sportovní letadlo Bü 134 a student Bü 180 , mohly být dobe realizovány pi realizaci mylenky lidového letadla navrené LC II. Avak Bü 134 vypadl z ady s výkonem zabudovaného motoru HM 504 A s výkonem 105 koní. NSFK , která vstoupila v úvahu jako hlavní kupující takového letadla vak neprojevila zájem, take jen malá série byla vyrobena. To, e se studentem dosáhly svtových rekord, to nezmnilo. Ale nkteré z nich byly prodány do zahranií. Udet také s potením letl letadlem, take nakonec letectvo pevzalo nkteré studenty , pestoe letadlo nezapadalo do výe popsaného konceptu. Poslední model navrený Andersonem v Bückeru, kornet Bü 182 , z nich byly vyrobeny pouze ti, se nesetkal se souhlasem RLM, i kdy v nm byla obsaena mylenka získat moderní cviný letoun, který je levný, ale v provozu vysoce stresující , ml toho pro sebe hodn.

Bückerovi se otevela nová píleitost, kdy na konci roku 1937 / zaátkem roku 1938 musely být tyi starí cviné letouny v provozu nahrazeny novými akvizicemi. Akoli neexistovalo ádné oficiální výbrové ízení, vyvinul Bücker Bücker Bü 181 , ve kterém v té dob, co bylo neobvyklé pro trenéra, sedli vedle sebe letoví instruktoi a studenti.

Pi absenci dalí konkurence (sám Klemm pracoval podobným smrem) RLM oznail Bü 181 jako nový standardní cviný letoun Luftwaffe. Rozsáhlá ada, pozdji s dalími dvma výrobními spolenostmi, nyní nahradila vechna ostatní pedchozí cviná letadla.

V letech 19371940 nechal Bücker rozíit svou továrnu v Rangsdorfu podle plán berlínského architekta Otta Wernera . V roce 1940 byla mimo jiné postavena nová jednoletá hala a konená montání hala a také takzvaná speciální budova pro vývoj a výstavbu tajných zakázek pro zbrojní prmysl .

1941 a 1944

Bhem války Bücker vyrábl díly pro stemhlavý bombardér Ju 87 , stíhaku Focke-Wulf Fw 190 a kluznou bombu Henschel Hs 293 . To také pili k pouití nucen nasazení z Itálie , Sovtského svazu a dalích zemí. Ve patném stavu ilo ve skladu továrny a 500 lidí.

Skutenost, e se Bücker bhem války také podílel na vývoji vrtulových saní, zstala tém neznámá . Zachycené sovtské sáky slouily jako model a monost srovnání. Zaízení bylo pedvedeno nkterým odborníkm, ale nelo do sériové výroby.

Po roce 1945

Konec války znamenal pro spolenost konený konec. Sovtské speciální jednotky pily do nezniené oblasti a opravily motory. Haly a letit pozdji slouily jako místo a výchozí bod pro vrtulníky. Pro zde umístnou armádu byly postaveny dalí budovy a nakonec obyvatelé hovoili o mst, které bylo chránno a chránno.

Na konci 50. let se C. C. Bücker spolen s firmou Josef Bitz v Augsburgu pokusili obnovit malosériovou výrobu svých úspných letoun Bü 131 Jungmann a Bü 133 Jungmeister , které si nadenci stále velmi cení , ale neuspli.

as po obratu

Po pádu zdi v roce 1994 se vechny sovtské jednotky stáhly také z bývalých Bückerových dl. Majetek se pvodn stal majetkem federální vlády a v roce 1999 byl rozdlen mezi obec Rangsdorf a stát Brandenburg . Po rekonstrukci bývalé tovární osady na Walther-Rathenau-Strasse komunita hledala nové vyuití prostor továrny a jejích hal, které jsou nyní pod památkovou ochranou . Mezitím se finann silný polský investor pokusil replikovat letadla Bü 131 ve stále funkních hangárech. Projekt selhal kvli odporu obyvatel v okolních obytných oblastech, kteí se obávali hluku zpsobeného výrobním a, i kdy malým, letovým provozem. V roce 2006 koupil umlecký pár z Berlína jídelnu a spoleenskou budovu a nechal budovu pestavt na obytnou budovu s ateliérem. V roce 2018 získala terraplanová skupina z Norimberku, kterou zastupoval Erik Roßnagel, bývalé hangáry a haly. Ve spolupráci s mstem má na míst v rámci pestavby vzniknout nová tvr s byty a veejným zaízením v historických halách a v nových budovách a pistávací plocha má být zachována jako veejný park.

Pístup do areálu továrny je aktuáln uzaven pro veejnost. The Friends of the Museum Bücker Rangsdorf e. V. , který se vnuje výzkumu konstrukce letadel Bücker a jejích prací, pravideln nabízí prohlídky s prvodcem.

literatura

  • Siegfried Wietstruk: Rangsdorf poblí Berlína. O historii letit a spolenosti Bücker-Flugzeugbau GmbH In: Brandenburgische Denkmalpflege . páska 5 , . 1 . Willmuth Arenhövel, Berlín 1996, str. 65-70 .
  • Siegfried Wietstruk: letit Rangsdorf poblí Berlína. Od Rühmanna po Morosow . GVE, Berlin 2001, ISBN 3-89218-013-X .
  • Siegfried Wietstruk: Carl Clemens Bücker. Od námoního pilota a po návrháe letadel . Pátelé Bückerova muzea Rangsdorf e. V., Rangsdorf 2005.

webové odkazy

Commons : Bücker Flugzeugbau  - Sbírka obrázk, videí a zvukových soubor

Individuální dkazy

  1. a b c d e f g Tajemná místa - letit Rangsdorf. Vysílání RBB v 2010s
  2. viz napíklad: Karin Wilhelm, Walter Gropius. Industriearchitekt, Vieweg, Braunschweig a Wiesbaden 1983, s. 283 a: https://www.b-tu.de/forschung/graduiertenkolleg/forschung/forschungsprojekte/walter-gropius -architekturbuero archivní kopie ( memento v originálu z 5. ledna 2016 v Internet Archive ) Info: archiv odkaz se automaticky vloí a dosud nebyl zkontrolován. Zkontrolujte prosím pvodní a archivovaný odkaz podle pokyn a poté toto oznámení odstrate. @ 1@ 2ablona: Webachiv / IABot / www.b-tu.de
  3. Sollich 2013, s. 4748.
  4. Airport-Data com. Aircraft HB-MKM Data , accessed 4. íjna 2018.
  5. Sollich 2013, s. 4850.
  6. tam byli dobí lidé a bastardi , In: Märkische Allgemeine Zeitung , 13. ledna 2005. Uvedené z buecker-museum.de ( Memento na originálu ze dne 23. záí 2015 v Internet Archive ) Info: archiv odkaz se automaticky vloí a dosud nezkontrolováno. Zkontrolujte prosím pvodní a archivovaný odkaz podle pokyn a poté toto oznámení odstrate. @ 1@ 2ablona: Webachiv / IABot / www.buecker-museum.de
  7. Wietstruk 2001, s. 93.
  8. ^ Gudrun Schneck: Ministr dkuje umlcm za renovaci chránných budov Bücker . In: Märkische Allgemeine Zeitung . 16. ervna 2008.
  9. Dv osady na míst Bücker. Citováno dne 7. listopadu 2018 (v nmin).

Opiniones de nuestros usuarios

Nikol Němec

Opravit. Poskytuje potřebné informace o Konstrukce letadla Bucker.

Richard Hrušková

Informace poskytnuté o proměnné Konstrukce letadla Bucker jsou pravdivé a velmi užitečné. Dobrý.

Alena Vacková

Zjistil jsem, že informace, které jsem našel o Konstrukce letadla Bucker, jsou velmi užitečné a příjemné. Kdybych měl dát "ale", možná by to bylo tak, že to není dostatečně inkluzivní ve svém znění, ale jinak je to skvělé.