Kniní boue



Internet je nevyčerpatelným zdrojem znalostí, i pokud jde o Kniní boue. Do sítě byla a stále jsou vkládána staletí a staletí lidského poznání o Kniní boue, a právě proto je tak obtížné se k ní dostat, protože můžeme najít místa, kde může být navigace obtížná nebo dokonce nepraktická. Naším návrhem je, abyste neztroskotali v moři dat týkajících se Kniní boue a abyste se rychle a efektivně dostali do všech přístavů moudrosti.

S tímto cílem jsme udělali něco, co jde nad rámec samozřejmostí, a shromáždili jsme nejaktuálnější a nejlépe vysvětlené informace o Kniní boue. Uspořádali jsme ji také tak, aby byla snadno čitelná, s minimalistickým a příjemným designem, který zajišťuje nejlepší uživatelský zážitek a nejkratší dobu načítání. Usnadňujeme vám to, abyste se museli starat jen o to, abyste se dozvěděli vše o Kniní boue! Pokud si tedy myslíte, že jsme dosáhli svého cíle a že už víte, co jste chtěli vědět o Kniní boue, budeme rádi, když se vrátíte do těchto klidných moří sapientiacs.com, kdykoli se ve vás znovu probudí hlad po vědění.

Kniha boue se pouívá k popisu zniení knih v Curychu reformace v roce 1525. Byly zrueny duchovní instituty (klátery a klátery) a jejich knihy, zejména liturgické, znieny.

pravk

Kdy se Huldrych Zwingli 1. ledna 1519 ujal úadu lidového knze v kánonickém klátee Grossmünster, zaaly v Curychu reformy duchovního ivota. Mstská rada ídila roky kvasu jistou rukou. V roce 1523 bylo pro osud knih dleité vylouení mnich z kazatelského klátera ( dominikán ) z pastorace v enském klátee v Oetenbachu; V následujícím roce 1524 byla reformována Veee Pán, me zruena a obrazy odstranny z kostel a kláter, v prosinci 1524 byly klátery zrueny a jejich majetek zkonfiskován, mnii a jeptiky byli poádáni, aby konvertovali do sekulární tídy.

Zbývající mnii ze tí ebravých kláter (kazatelé, augustiniántí poustevníci a Barfüsser) byli poté umístni do barfüsserklosterského Curychu s nabídkou celoivotního pobytu a enské klátery v Oetenbachu a sv. Veren byly povinny peovat o nemocné a chudé.

provedení

Usnesení rady nezmiují knihy duchovních institucí. Lze pedpokládat, e knihy, stejn jako jiné movité vci, byly vydávány tm, kteí zstali vrni svému ádu a kteí museli emigrovat. To vyústilo v rozptyl knih, které dnes me výzkum vysledovat jen ásten. Bhem této fáze dolo hlavn k migraci cenných jednotlivých pedmt a modlitebních knih s osvtlením.

Vtina curyských duchovních knihoven prozatím zstala na svém míst, i kdy ásten bez dozoru a bez ochrany. Samotná eliminace knih probhla mezi 17. záím a 7. íjnem 1525. Existuje nkolik záznam oitých svdk.

17. záí byly sborové hymnické knihy odstranny z Grossmünsteru a uzameny usnesením rady s cílem znemonit liturgii (mi a denní dobu). V následujících dnech byly knihy odstranny z ostatních kostel a kláter. Komise sloená z Ulricha Zwingliho, Lea Juda (pastora sv. Petra v Curychu) a Heinricha Brennwalda (probota klátera Embrach, tehdejího pedsedy almuny v Curychu) vylouila liturgické knihy jako zbytené. Kroniká a oitý svdek Gerold Edlibach , který sám není zastáncem reformace, uvádí: Toto bylo velké kopyto, které bylo prodáno, roztrháno a taeno a nikdo z nich nezstal. a nikdo nezstal celý). Úelem rozdlení sborových hymnických knih bylo zabránit jejich dalímu pouití v liturgii jinde.

V roce 1525 byla vtina liturgických kniních fond a neuritá ást ostatních církevních knih rozptýlena nebo zniena ve mst a krajin Curychu. Pergamenové listy pouívali lékárníci a obchodníci jako pytle s prákem a zlatníky k výrob zlatých list a byly tak znieny. To, co bylo prodáno knihkupcm, je stále ásten pítomno jako fragmenty v kniních vazbách, ale je rozptýleno v blízkých i vzdálených knihovnách. V roce 1538 koupil nejmenovaný tiska v Curychu jako surovinu drcené permentní zpvníky.

Uenec Conrad Pellikan ( 14781556 ) shromádil zbývající církevní knihy od roku 1531 v Grossmünsteru. Se soukromou knihovnou, kterou po jeho smrti v roce 1531 zanechal Ulrich Zwingli a která pero koupila od vdovy, zaloil Pellikan reformovanou kláterní knihovnu a katalogizoval její kniní fondy v kniní podob. Na základ toho byla vtina knih v té dob (rukopisy, prvotisky a staré tisky) (74%) nalezena a identifikována ve sbírkách ústední knihovny v Curychu. Z toho vyplývá, e zniení knihy zasáhlo hlavn liturgické knihy.

Individuální dkazy

  1. ^ Gerold Edlibach : Poznámky k curyské reformaci 15201526. Autogram v ústední knihovn v Curychu, oddlení rukopis, paní L 104; Textové vydání Petera Jezlera v: Bilderstreit, Kulturwandel v Zwingliho reformaci. Editoval Hans-Dietrich Altendorf, Peter Jezler; Theologischer Verlag, Zurich 1984, ISBN 3-290-11555-0 , s. 4574, citát s. 65.
  2. Anna Maria Stützle-Dobrowolska: Jaké papírové vazby nám pedávají o kniních pokladech pedreformaní Grossmünsterstift. In: Zürcher Taschenbuch 2014, Zurich 2013, s. 57100, obr.
  3. Martin Germann: Knihovna reformovaných opatství v Grossmünsteru v Curychu v 16. století a poátky moderní bibliografie: Rekonstrukce kniního inventáe a jeho pvodu, rozloení knihy a místnost knihovny, vydání katalogu knihovny od 1532/1551 od Conrada Pellikana. Harrassowitz, Wiesbaden 1994 (= píspvky do knih a knihoven ; 34), ISBN 3-447-03482-3 , s. 103-108.

Opiniones de nuestros usuarios

Josefa Machová

V tomto příspěvku o Kniní boue jsem se dozvěděl věci, které jsem nevěděl, takže teď můžu jít spát.

Kristian Miková

Tento článek o Kniní boue mě zaujal, připadá mi zvláštní, jak dobře jsou slova změřena, je jako...elegantní.

Emilie Klimešová

Potřeboval jsem najít něco jiného o Kniní boue, což nebyla typická věc, která se vždy čte na internetu, a tento článek z Kniní boue se mi líbil.