Pražské jaro: jaké to bylo a co se stalo poté?

Úvod

Pražské jaro bylo obdobím politického a kulturního obrození v Československu na konci 60. let minulého století. Byly to roky naděje, kdy se zdálo, že socialistický režim může být reformován a stát se demokratičtějším a otevřenějším. Pražské jaro bylo však také obdobím politických konfliktů a napětí, které vyvrcholily invazí vojsk Varšavské smlouvy a následným upevněním normalizace v Československu. V následujících odstavcích se podrobně podíváme na to, jaké to bylo Pražské jaro a co se stalo poté.

Pražské jaro: co to bylo?

Pražské jaro bylo období svobody a naděje. V roce 1968 byl generální tajemník KSČ Antonín Novotný nahrazen Alexandrem Dubčekem. Dubček sliboval reformy, které by měly vést ke zlepšení životní úrovně obyvatel a k větší svobodě v politických a kulturních otázkách. Dubček prosazoval heslo "socialismus s lidskou tváří". Během Pražského jara došlo k uvolnění cenzury, svobodným volbám a k odklonu od sovětského vedení. Došlo také k uvolnění mezistátních vztahů a omezilo se sledování lidí StB. Vláda měla být řízena demokratickým způsobem a občané měli být zapojeni do rozhodování o osudu země.

Studená válka a Sovětský blok

Kultura i umění byly v Pražském jaru mimořádně svobodné. Přestože byla reforma postavena na idejích socialistického režimu, řada lidí chtěla radikální změny a v té době byl v československé kultuře úspěšný underground. Vznikala nová média (Film a doba), a nova biograf (Lucerna), která umožnila mimo jiné i vystoupení amerických kapel a zasáhla i do sovětského bloku, který v té době vlastnila i Československo. Sovětský blok věděl, že se mění názory obyvatel Československa a že reforma Dubčeka nabízí alternativu k rudému ksichtu socialismu. Protipříklad v Poděbradech ukázal, že zásah sovětských jednotek by následoval okamžitě při jakémkoli pokusu o uvolnění režimu.

Reakce na Pražské jaro

S novou intervencí sovětské armády do Československa v srpnu 1968 začal rychlý proces rekontrukce režimu, známý jako "normalizace". Dubček byl sesazen z funkce a nahrazen Gustávem Husákem, který se vrátil k sovětskému modelu vedení země. Československo se vrátilo k dogmatismu a neústupnosti vůči vlivům ze západu. Normalizace znamenala, že se mnoho lidí, kteří se angažovali v Pražském jaru, muselo sklonit. Mnoho lidí bylo propuštěno ze škol a zaměstnání. Bylo zakázáno publikovat spisy, hudební skladby a filmy z období Pražského jara. Mnoho lidí bylo perzekvováno a vězněno.

Závěr

Pražské jaro je považováno za úpadek snů mnoha lidí o větší svobodě a demokracii v Československu. Na druhé straně však ukázalo, že by bylo možné měnit socialistické režimy. Z dlouhodobého hlediska byla jeho cena nebezpečnou normalizace během této doby. V současné době se bývalí reformisté stávají ikonami a většina lidí se shoduje v tom, že Pražské jaro bylo klíčovým momentem v historii Československa.