William Shakespeare byl oslavovaný anglický básník a dramatik, jehož díla jsou stále aktualní a čtou se po celém světě. Jeho sonety jsou zvláště populární a fascinující pro svou hloubku a složitost. Interpretace sonetu 116 je proto důležitá pro rozšíření našeho porozumění Shakespeareovu dílu.
Sonet 116 patří mezi nejslavnější sonety Williama Shakespeara. Byl sepsán v roce 1609 a je součástí sbírky 154 sonetů. Sonet má čtrnáct veršů a je psán v metaforech s použitím jazyka lásky. Je to oslava trvalé a neotřesitelné lásky. Tento sonet je považován za jeden z nejvýznamnějších Shakespearových sonetů ze série, v níž autor oslavuje svého milovaného.
Sonet 116 začíná tvrzením, že "Láska není láska, která změní při každé změně okolností". Tímto způsobem autor navazuje na svou myšlenku, že láska by měla být trvalou a neotřesitelnou. Láska by měla být pevná jako 'fyziologická' brána, která chrání oba milence.
V druhé polovině prvního kvarteta Shakespeare hovoří o lásce jako o "věrném vůdci", který v hluboké trvalosti vede milence přes život a všechny jeho výzvy.
Ve druhém kvartetu autor pokračuje ve svém zdůrazňování tématu trvalosti. Milence by neměly ovlivňovat ani nejhorší věci, i když je toto období krátké nebo krátkodobé. Nástrahy nebo léta nebo změna ročních období by neměly mít vliv na lásku. Žádné okolnosti, ani vzdálenosti, nemohou oslabit tu nejhlubší a nejsilnější lásku, kterou mohou dva lidé mít.
Shakespeare se v poslední části sonetu 116 ptá: "Cože je to, co se mění v lásce?" Odpověď je jasná: nic. Láska je prostě bytostná a trvalá a nemůže se měnit. Láska nezná žádné hranice, nezná žádnou bídu, nezná žádnou překážku. Láska je o tom, že pro jeden den si můžete lásku svého života neskonale užívat a mít ji v srdci po zbytek života.
V posledním dvojverší autor svůj názor shrnuje jedinou, ale silnou pointou: "Jestliže jsem se mýlil o tom, co jsem říkal, pak jsem nikdy neviděl pravý význam lásky vůbec." Tento poslední řádek je jako koruna celého sonetu, když říká, že láska by měla být trvalá, neotřesitelná a navždy účinná. Je to jedna z nejdůležitějších myšlenek sonetu.
Závěrem, sonet 116 jako celek ukazuje, co znamená opravdová láska. William Shakespeare napsal toto dílo jako oslavu největšího daru, který mohou dva lidé mít - dar lásky. Jediné, co se může změnit, je vnímání, ale nikdy ne trvalost a síla té pravé lásky. Shakespeare zde ukazuje, že láska nelze chápat pouze v omezeném smyslu, ale může být kvalitou, která prochází celým životem a má neuvěřitelnou sílu a pravdivost. Všichni, kteří toto dílo čtou, jsou pozváni k zamyšlení nad tím, co skutečně znamená láska.
Sonet 116 Williama Shakespeara patří mezi jeho nejznámější a nejoblíbenější sonety. Je to výrazná oslava trvalé a neotřesitelné lásky, která nepodléhá vnějším okolnostem a zůstává nezměněná a účinná celý život. Shakespeare v tomto díle pouze ukazuje, co znamená být zamilováný, ale také, co znamená být celoživotně zamilováný. Tento sonet je inspirován Shakespearovým vlastním životem a milostnými vztahy, což dává této báseň další rozměr a hloubku.