Zázračné dítě

V dnešním světě se Zázračné dítě stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí, společností a organizací. Od svého vzniku upoutal Zázračné dítě pozornost společnosti a vyvolal nekonečné debaty, diskuse a úvahy o jeho důležitosti, dopadu a vývoji. Ať už na osobní, profesní, sociální nebo kulturní úrovni, Zázračné dítě dokázal překročit hranice a etabloval se jako klíčový referenční bod současnosti. Z tohoto důvodu je nezbytné analyzovat a zabývat se hlubokým a podrobným způsobem všemi aspekty souvisejícími s Zázračné dítě, abychom lépe porozuměli jeho vlivu a významu v našem každodenním životě.

Wolfgang Amadeus Mozart komponoval od pěti let

Zázračné dítě (německy: Wunderkind, anglicky: Child prodigy) je označení osoby, která vykazuje mimořádné schopnosti (nejčastěji hudební, matematické či kombinatorické - obvykle šachové) v raném věku, před pubertou. Za typického představitele zázračného dítěte bývá označován Wolfgang Amadeus Mozart.[1] Zázračné děti byly často studovány neurology či biology mozku, ale výsledky jsou nejednoznačné - například u zázračných malých hudebníků nebylo zjištěno nadprůměrné IQ, zatímco u matematických dětských géniů samozřejmě ano, byť i tam se ukázala větší korelace spíše k výjimečně rozvinuté dlouhodobé pracovní paměti než k inteligenci.[2] Předmětem častých debat je role dědičnosti a naopak role vychovatelů a prostředí - otázka, zda lze rysy zázračnosti vychovat, například tlakem na cvičení na hudební nástroj. Dalším polem výzkumu je vztah zázračných dětských schopností k autismu a jiným mentálním poruchám (až 10 procent autistů nějaké takové schopnosti vykazuje - viz též syndrom učence). Řada zázračných dětí také trpí v dětství úzkostí, depresemi a jinými psychickými obtížemi.[3] Velmi diskutovaným jevem je také to, že většina zázračných dětí si své schopnosti neudrží v dospělosti a není v životě nijak zvlášť úspěšná. Dosti častou teorií to vysvětlující je, že si zázračné děti zvyknou dosahovat výsledků bez úsilí a bez systému, který by si uvědomovaly - nevědí, jak to, že něco umí či vědí, proto nejsou schopny si později vybudovat systémy učení či bádání.[4] Rosemary Callard-Szulgitová přišla s alternativním vysvětlením, že zázračné děti se nenaučí konfrontovat s neúspěchem a jakmile na něj v dospělosti narazí, prakticky je paralyzuje.[5] Ale některé zázračné děti výsledků dosáhnou, ke známým vědcům, kteří byli klasifikováni v dětství jako zázrační, patří Lev Landau, Norbert Wiener nebo John von Neumann. Uspěla i řada hudebníků: vedle Mozarta například Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt nebo Camille Saint-Saëns.

Reference

  1. ↑ Zázračné dítě, jehož předčasná smrt je nevyřešenou záhadou: Wolfgang Amadeus Mozart zanechal v hudbě nesmazatelnou stopu. Expresfm.cz . 2023-08-27 . Dostupné online. 
  2. ↑ RUTHSATZ, Joanne; URBACH, Jourdan B. Child prodigy: A novel cognitive profile places elevated general intelligence, exceptional working memory and attention to detail at the root of prodigiousness. Intelligence. 2012-09, roč. 40, čís. 5, s. 419–426. Dostupné online . doi:10.1016/j.intell.2012.06.002. (anglicky) 
  3. ↑ HOUDEK, František. Z plínek do geniality aneb Zázračné děti ve vědě. Časopis Vesmír . . Dostupné online. 
  4. ↑ The Problem of Giftedness. Psychologytoday.com . . Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ CALLARD-SZULGIT, Rosemary S. Perfectionism and Gifted Children. : R&L Education 186 s. Dostupné online. ISBN 978-1-61048-680-4. (anglicky)