V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Zimolez černý a vše, co obnáší. Od jeho počátků až po jeho současnost se ponoříme do podrobné analýzy tohoto tématu, které zaujalo odborníky i nadšence. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu budeme zkoumat různé aspekty související s Zimolez černý, od jeho dopadu na společnost až po jeho vliv na různé studijní obory. Stejně tak se budeme snažit porozumět jeho historickému významu a jeho možnému vývoji v budoucnosti. V konečném důsledku si tento článek klade za cíl poskytnout komplexní pohled na Zimolez černý a nabídnout obohacující a poučnou perspektivu pro všechny, kteří se zajímají hlouběji do tohoto tématu.
![]() | |
---|---|
![]() Zimolez černý (Lonicera nigra) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | štětkotvaré (Dipsacales) |
Čeleď | zimolezovité (Caprifoliaceae) |
Rod | zimolez (Lonicera) |
Binomické jméno | |
Lonicera nigra L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zimolez černý (Lonicera nigra) je rostlina z čeledě zimolezovité. Je velmi jedovatá. Vyskytuje se v horách střední a jižní Evropy, v Alpách až do 2000 m n. m.
Zimolez černý je nízký opadavý keř, maximálně 2 metry vysoký. Stonek je světle hnědý, tenký s bílým plným jádrem. Listy jsou široké, vstřícné, dlouhé 4–6 cm. V horní části jsou ostré, na základně zaoblené nebo klínovité. Mají lehké zářezy na okrajích. Květy rostliny mají bílou barvu a jsou dlouhé 8-10 mm. Rostou od května do června; opylovány jsou hmyzem, možné je také samosprášení. Plody mají elipsovitý tvar, jsou černé, velké 8-10 mm. Dorůstají v červenci a v srpnu. Uvnitř plodů jsou dvě elipsovitá semena, asi 4 milimetry dlouhá.[2]
Jde o dřevinu rostoucí výhradně na stinných místech v mírně teplých až subalpínských oblastech, na čerstvě vlhkých až vlhkých, skeletnatých a humózních půdách. Vyrůstá na skalách ve stržích a soutěskách, v zastíněných listnatých křovinách subalpínských poloh, též na pasekách a v suťových lesích nebo jako podrost acidofilních i květnatých bučin a smrkových kultur. V ČR se vyskytuje hlavně v podhůří a v horách s těžištěm v oreofytiku a chladnějším mezofytiku; celkový areál zasahuje pouze evropské hory (především Pyreneje, Alpy, Karpaty a některá jihoevropská pohoří).[2]