V tomto článku prozkoumáme dopad Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou na různé aspekty dnešní společnosti. Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou je v posledních letech velmi aktuální téma, které vyvolává diskuse a zájem v různých sektorech. Prostřednictvím této analýzy se chceme hlouběji podívat na to, jak Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou proměnil způsob, jakým žijeme, pracujeme a máme vztahy. Od svého vlivu na politiku a ekonomiku až po jeho vliv na kulturu a zábavu, Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou zanechal významnou stopu v naší společnosti. Kromě toho prozkoumáme možné budoucí důsledky Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou a jak by to mohlo utvářet svět v nadcházejících letech.
Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou | |
---|---|
![]() vodní mlýn | |
Základní informace | |
Sloh | baroko, klasicismus |
Výstavba | 1687 |
Poloha | |
Adresa | č.p. 25, Bernartice nad Odrou, okres Nový Jičín, ![]() |
Souřadnice | 49°37′41,3″ s. š., 17°56′39″ v. d. |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vodní mlýn v Bernarticích nad Odrou (Nový lesní, Dolní, Valchovní, Panský mlýn) je mlýn, který stojí severně od obce na řece Odra.[1] Je zachovaný včetně technologie a chráněný jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Na místě vodního mlýna stála od roku 1658 valcha postavená vrchností na louce u gruntu čp. 29. Roku 1683 se sem přiženil Jiří Melč, který koupil starý mlýn i novou valchu za 600 zlatých. O čtyři roky později byla nová valcha uvedena jako panský mlýn se zařízením pro valchu (ta je zde naposledy připomínána roku 1698).[1]
9. března 1722 převzal syn Václav Melč starý mlýn i s novým lesním mlýnem za 600 zlatých a roku 1756 oba mlýny jeho potomci spojili. V letech 1763–1765 zde byl mlynářem Ondřej Wellert, kterému jako tajnému nekatolíku byl mlýn zkonfiskován a vrchností prodán v dražbě za 1 980 zlatých.[1]
Roku 1935 mlýn koupil poslední mlynář Rudolf Bajer. 1. srpna 1953 bylo mletí zastaveno a zařízení zakonzervováno.[1]
Voda k mlýnu vede náhonem od jezu a od mlýna se vrací odtokovým korytem zpět do řeky. Jednostupňový jez na Odře je v koruně 27,5 metru široký s maximální výškou 3 metry, náhon je dlouhý 60 metrů a má průtok regulován stavidlem. Původně zde byly 3 vodní kola na vrchní vodu; k roku 1930 je evidováno 1 kolo na vrchní vodu o hltnosti 1 m³/s, spádu 2,2 metru a výkonu 8,75 HP (nedochováno). Dochovala se násosková turbína systému Metaz a také kolo na střední vodu Zuppingerova systému, které má 32 lopatek, průměr 400 cm a vnější šíři 250 cm.[1] Ve mlýně se také dochovala výroba elektrické energie, pila zanikla.[1]
Nepodsklepená stavba na obdélném půdorysu 14 × 17 metrů má polovalbovou střechu krytou od roku 1880 eternitem. V jedné polovině je mlýnice, ve druhé obytná část - v přízemí se nachází starobylá jizba a kuchyně, v patře ložnice a dva menší pokoje.[1]