Tento článek se bude zabývat tématem Vladimír Tichota, které v posledních letech získalo na relevanci díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. Od svého vzniku podnítil Vladimír Tichota zájem odborníků i obyčejných lidí a vyvolal debaty a úvahy o jeho vlivu na každodenní život. Prostřednictvím této analýzy se snažíme nabídnout širokou a kompletní vizi Vladimír Tichota, zkoumáme její rozmanité aspekty a zkoumáme důsledky, které má v současném kontextu. Přezkoumáním různých úhlů pohledu a předložením relevantních informací se budeme snažit poskytnout čtenáři komplexní pochopení Vladimír Tichota a jeho dnešní důležitosti.
Vladimír Tichota | |
---|---|
Poslanec Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSNS |
Narození | 17. října 1899 Praha |
Úmrtí | 1975 (ve věku 75–76 let) Praha ![]() |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladimír Tichota (17. října 1899[1] – 1975 Praha[2]) byl český a československý politik Československé strany národně socialistické a poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn komunistickým režimem.
Původním povoláním byl železničářem. Od mládí se angažoval v odborovém hnutí.[2]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty, kde setrval formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[3][4]
Po únorovém převratu v roce 1948 byl členem ústředního vedení ilegální Československé strany národně socialistické.[2] V 50. letech 20. století byl souzen v politickém procesu s členy národněsocialistické politické šestky (známý též jako proces se skupinou Josefa Čupery), který navazoval na proces se skupinou Milady Horákové. Státní soud v Praze vynesl rozsudky ve dnech 20.–21. července 1950. Na doživotí byl odsouzen Josef Čupera, zbytek skupiny včetně Tichoty dostal vysoké tresty odnětí svobody. V prosinci 1990 byli všichni členové skupiny „JUDr. Čupera a spol.“ plně rehabilitováni.[5] Z vězení byl Tichota propuštěn roku 1960. Zemřel roku 1975.[2]