Vladimír Menšík

Vladimír Menšík
Rodné jméno	Vladislav Menšík[1]
Narození	9. října 1929 Ivančice, Československo
Úmrtí	29. května 1988 (ve věku 58 let) Brno, Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Janáčkova akademie múzických umění v Brně
Aktivní roky	1953–1988
Choť	Věra Menšíková Olga Strnadová (sňatek 1963)
Děti	Petr Menšík (* 1955) Vladimíra Menšíková (* 1957) Jan Menšík (* 1962) Martina Menšíková (* 1965)
Významné role	Vacovský ve filmu Lásky jedné plavovlásky
Umělecké ceny
národní umělec (1978)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Menšík (9. října 1929^{[pozn. 1]} Ivančice – 29. května 1988 Brno) byl český herec, moderátor, lidový vypravěč a bavič, držitel ocenění národní umělec, otec herečky a moderátorky Martiny Menšíkové. V divadle hrál jen velmi málo – většinu ze svých 150 rolí ztvárnil ve filmu a televizi.

Rodák z moravských Ivančic přičichl ke kumštu v souboru písní a tanců Adolfa Pištěláka.^[4] Nejprve vystudoval průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách. Teprve později se pokusil dostat na Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění, což se mu na druhý pokus podařilo. Zde vystudoval činoherní herectví a po absolutoriu v roce 1953^[5] nastoupil do Vesnického divadla, kde jej v roce 1954 (v divadelní hře Hledač světla) objevil E. F. Burian, který jej také angažoval.

I přes to, že zde dostal spousty příležitostí a přestože byl divadlem zcela pohlcen, toužil zahrát si ve filmu. Jeho vůbec první účinkování před kamerou proběhlo ve snímku Velká příležitost, a to víceméně coby komparzista. Teprve ve snímku Dědeček automobil režiséra Alfréda Radoka, kde si zahrál italského mechanika, na sebe výrazněji upozornil. Kvůli své práci u filmu se dostal do konfliktu s E. F. Burianem, který film neměl v lásce. Z divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov.

K divadlu se vracel už víceméně ojediněle. V 50. a 60. letech se naplno rozjela jeho kariéra u filmu. Byl sice převážně komediálním hercem, ale dokázal bravurně ztvárnit i tragikomické či dokonce dramatické role. V 70. letech se již objevoval převážně v komediálních rolích, a to jak ve filmech, tak i v pohádkách a seriálech. Menšík byl velký bavič, konferenciér a hlavně excelentní vypravěč. Vystupoval doslova ve stovkách televizních pořadů a ve filmu a televizi vytvořil přes 150 rolí. Za zmínku stojí mezi jinými pořad Bakaláři a nezapomenutelné konferování silvestrovských estrád. Byl silný kuřák a také často pil alkohol, ale s pitím a kouřením přestal kvůli zdravotním problémům – už od mladých let trpěl těžkým astmatem (v šestnácti letech při běhu zkolaboval a prožil první záchvat) a při natáčení míval vždy po ruce zdravotní sestru.^[6][7][8] Typická pro něj byla permanentní dušnost a sípot, které byly slyšet i při běžném hovoru. Kromě astmatu se v mládí Menšík trápil i svým vzhledem, připadal si ošklivý, a dokonce uvažoval o chirurgické úpravě chrupu. Nakonec to ale neudělal.^[9]

Před kamerou se naposledy objevil 27. května 1988 v pořadu Abeceda,^[7] kde promluvil nezvykle vážně o zdraví. O dva dny později, 29. května 1988, zemřel v nemocnici u sv. Anny v Brně. Osudným se mu stal vřed, který praskl a Menšík začal krvácet do břicha. I přesto, že měl bolesti a nemohl ani pořádně dýchat, rozhodl se cestovat do Brna. Jeho lékařka Zdena Lipárová mu cestu rozmlouvala, on ji ale neposlechl.^[10][11]

Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech v části hřbitova IX, oddíl 1, hrob č. 32.^[12]

Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý. S první manželkou Věrou měl dvě děti – syna Petra (* 1955) a dceru Vladimíru (* 1957). S druhou manželkou Olgou měl také dvě děti – syna Jana (* 1962) a dceru Martinu (* 1965), která se jako jediná z jeho dětí stala herečkou.

Oficiální zpráva ČTK z 8. června 1988:^[13]

Poslední rozloučení s národním umělcem V. Menšíkem. Naše kulturní veřejnost se 8. června ve smutečně vyzdobené Dvořákově síni Domu umělců v Praze naposledy rozloučila s národním umělcem Vladimírem Menšíkem, který zemřel 29. května ve věku 58 let. U katafalku s rakví zahalenou čs. státní vlajkou stáli čestnou stráž nejbližší přátelé V. Menšíka, herci, režiséři a další tvůrčí pracovníci kinematografie. S V. Menšíkem se do Domu umělců přišly rozloučit stovky Pražanů.

Menšík nikdy nezapomněl na své rodné město a vždy zdůrazňoval svůj původ. Především tak činil ve svých vyprávěních. Také ve svých filmových rolích občas prosadil třebas jen drobnou zmínku o svém rodném městě, které tímto způsobem propagoval. (Například ve filmu Pane, vy jste vdova hraje městského pobudu. Zaskočen důstojníkem, na otázku: „A vy jste kdo?!?“ vyhrkne: „Šestý pěší z Ivančic!“.) Ivančice se mu snažily a doposud snaží tuto přízeň oplácet. Nejnověji odhalením jeho busty u základní školy, která je po něm pojmenovaná.

Na stěně jeho rodného domu v Ivančicích je umístěná pamětní deska, která nese hercovu podobiznu.^[14] V blízkém Památníku Alfonse Muchy se také nachází stálá výstava Vladimíra Menšíka. Dne 29. dubna 2007 byla slavnostně otevřena Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně.^[15][16][17] Dne 12. října 2018 byla slavnostně odhalena hercova busta na budově základní školy v Ivančicích, jež nese jeho jméno. Autorem busty byl Nikos Armutidis.^[14]

V Dolní Polici (část Žandova na Českolipsku) měli Menšíkovi v č. p. 6 řadu let chalupu. V roce 2005 nabídla Olga Menšíková část vybavení z chalupy Vlastivědnému muzeu v České Lípě. Muzeum brzy poté vytvořilo v přízemí hlavní budovy samostatnou místnost, expozice je nazvána Na chalupě u Vladimíra Menšíka.

V Brně do roku 2013 existovala kavárna Vladimíra Menšíka, kterou vlastnil jeho syn Petr.^[18][19]

V prosinci 2016 byla po Vladimírovi Menšíkovi pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Černovice.^[20]

• Vladimír Menšík uměl hrát na piano a mandolínu.
• Hrál závodně házenou, rekreačně fotbal.
• Když měl přijít na první zkoušku divadelní hry Těžká Barbora, kterou režíroval Jan Werich, zaspal a Werich mu již druhou šanci nedal.
• Tempo Vladimíra Menšíka bylo opravdu hektické, denně dělal až tři besedy společně s několika kolegy, a třeba i dvacetkrát za dva týdny. O prázdninách pak zpravidla točil filmy. Vždy si s sebou vozil velké množství léků, některé z nich nebyly ani v tehdejším Československu dostupné. K tomuto hektickému pracovnímu nasazení měl hned několik důvodů: jednak miloval kontakt s lidmi, dále pak finančně podporoval velkou část své rodiny.
• 10 let byl v KSČ, ale pro pasivitu byl vyloučen.
• Na národního umělce jej navrhl Gustáv Husák.
• Neměl rád natáčení Bakalářů, považoval to za „kouli na noze, která je k uzoufání pravidelná a nudná, kde je sevřen banálním textem“.^[21]
• Raději než Bakaláře měl natáčení pořadu Křeslo pro hosta, do kterého si zval především vědce a lékaře. Jakmile byl však nucen zvát i komunistické funkcionáře, snažil se z pořadu vyvázat. Kvůli tomu se pohádal i s tehdejším ředitelem Československé televize Janem Zelenkou. Účinkování v pořadu se údajně zbavil tak, že na jedno z natáčení přišel opilý.
• Jako svého nejoblíbenějšího spisovatele označil Liona Feuchtwangera, dále měl rád např. válečnou literaturu.
• Rodným jménem byl Vladislav po otci, ale prý na přání E. F. Buriana si jej změnil na Vladimír.^[22]
• Chtěl odejít dříve do penze, tak využil chyby úřednice a všude uváděl své datum narození 1924, čímž se dělal o pět let starším.^[2]

„Chci se vyhnout objevování dávno objeveného. Totiž že Vladimír Menšík byl génius. A že patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové.“

Miloš Forman^[21]

• 1956 Váhavý střelec – role: poddůstojník
• 1956 Dědeček automobil – role: italský automechanik
• 1957 Zářijové noci – role: rotný Marčák
• 1957 Štěňata – role: Václav Hampl
• 1957 Snadný život – role: Saxon
• 1957 Padělek – role: Toglar
• 1957 Konec jasnovidce – role: Vobrna
• 1958 Touha – povídka: Anděla – role: kombajnista
• 1958 Tenkrát o vánocích – role: Lojza
• 1958 Hvězda jede na jih – role: Vostřák
• 1958 Dnes naposled – role: Kroc
• 1959 Probuzení – role: vrchní
• 1959 Ošklivá slečna – role: Štolfa
• 1959 Král Šumavy – role: Burdyška
• 1959 Hlavní výhra – role: Pavel
• 1959 Dařbuján a Pandrhola – role: zpívající opilec
• 1959 105% alibi – role: Kici

• 1960 Zlé pondělí – role: Mácha
• 1960 U nás v Mechově – role: šofér
• 1960 Přežil jsem svou smrt – role: kápo Hranáč
• 1960 Práče – role: Pekárek
• 1960 Pochodně – role: buldočí tajný
• 1960 Chlap jako hora – role: Kouba
• 1961 Procesí k Panence – role: Vladimír Kabourek
• 1961 Muž z prvního století – role: muž v baru
• 1961 Labyrint srdce – role: obtěžující muž
• 1961 Kolik slov stačí lásce – role: taxikář v povídkách Taxi, prosím a Zaza
• 1961 Hledá se táta – role: Standa
• 1961 Eman Fiala (dokumentární film)
• 1962 Vánice – role: lékárník
• 1962 Deštivý den – role: číšník
• 1962 Anička jde do školy – role: Šlechta
• 1963 Začít znova – role: Mechl
• 1963 Tchyně – role: Kadlec
• 1963 Mezi námi zloději – role: sňatkový podvodník Lojza Bazan
• 1963 Až přijde kocour – role: školník
• 1964 Preclík – role: Lahvička
• 1964 Povídky o dětech – role: otec v povídce Magdalena

• 1964 Limonádový Joe aneb Koňská opera – role: barman
• 1964 Čintamani a podvodník – role: opilec v povídce Čintamani a ptáci
• 1964 Bláznova kronika – role: dvorní malíř
• 1964 Archimedov zákon – role: Čukanovský
• 1965 Volejte Martina – role: nadporučík VB v povídce Létající kolotoč
• 1965 Úplně vyřízený chlap – role: Lexa Pírko
• 1965 Třicet jedna ve stínu – role: Emil
• 1965 Strašná žena – role: Kouba
• 1965 Puščik jede do Prahy – role: hodinář
• 1965 Lásky jedné plavovlásky – role: Vacovský
• 1965 Hrdina má strach – role: tajemník
• 1965 Alibi na vodě – role: novinář
• 1966 Ženu ani květinou neuhodíš – role: příslušník SNB
• 1966 Robin Hood der edle Räuber (Robin Hood, ušlechtilý lupič) – role: lupič
• 1966 Vražda po našem – role: Emil
• 1966 Nahá pastýřka – role: kapitán VB Tronda
• 1966 Kdo chce zabít Jessii? – role: Kolbaba
• 1966 Hra bez pravidel – role: Pepi
• 1966 Flám – role: kamarád
• 1967 Zmluva s diablom – role: Viktor
• 1967 Přísně tajné premiéry – role: Matýsek
• 1967 Marketa Lazarová – role: Bernard
• 1967 Klec pro dva – role: skladník Čenda
• 1967 Když má svátek Dominika – role: Honzíkův otec
• 1967 Happy end – role: Bedřich
• 1968 Všichni dobří rodáci – role: Jořka Pyřk
• 1968 Spalovač mrtvol – role: muž ženy v klobouku
• 1968 Raport (televizní film) – role: konfident Evžen
• 1968 Rakev ve snu viděti – role: kapitán VB Tronda
• 1968 Naše bláznivá rodina – role: otec Solnička
• 1968 Maratón – role: Jarda
• 1969 Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc – role: vrátný
• 1969 Světáci – role: okradený turista Jaroušek Novák z Hodonína
• 1969 Slasti Otce vlasti – role: Marsilio Rossi
• 1969 Přehlídce velím já – role: Holiš
• 1969 Panenství a kriminál – role: Souška
• 1969 Odvážná slečna – role: Robek

• 1970 Vražda ing. Čerta – role: Ing. Čert
• 1970 Rekviem za rytierov – role: Kropáček
• 1970 Partie krásného dragouna – role: komisař Zdychynec
• 1970 Pane, vy jste vdova! – role: Bloom
• 1970 Na kometě – role: Silberman
• 1970 Luk královny Dorotky – role: porybný, radní, Kabrhel
• 1971 Ženy v ofsajdu – role: funkcionář fotbalové komise
• 1971 Touha Sherlocka Holmese – role: detektiv
• 1971 Slaměný klobouk – role: Nonancourt
• 1971 Pět mužů a jedno srdce – role: dr. Kořalník
• 1971 Dívka na koštěti – role: upír v. v.
• 1972 Zlatá svatba – role: Pepa
• 1972 Rodeo – role: Vilda
• 1972 Lupič Legenda – role: Wohryzek
• 1972 Aféry mé ženy – role: sedlák v povídce Suvenýr z Paříže
• 1973 Zatykač na královnu – role: Černý
• 1973 Tři oříšky pro Popelku – role: Vincek
• 1974 Poslední ples na rožnovské plovárně – role: prof. Čepelák
• 1974 Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách – role: Karel
• 1974 Hodíme se k sobě, miláčku? – role: Vencl
• 1974 Byl jednou jeden dům (televizní seriál)
• 1975 Tak láska začíná… – role: Rambousek
• 1975 Rodič (televizní film)
• 1975 Pomerančový kluk – role: Rána
• 1975 Plavení hříbat - role: kočí Chrástek
• 1975 Můj brácha má prima bráchu - role: František Vrána
• 1975 Hřiště – role: Louda
• 1975 Dva muži hlásí příchod – role: Pacholík
• 1976 Parta hic – role: Chochola
• 1976 Náš dědek Josef – role: Trdlifaj
• 1976 Bouřlivé víno – role: Michal Janák
• 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem – role: Kraus
• 1977 Jak se budí princezny – role: Matěj
• 1977 Což takhle dát si špenát – role: Zemánek
• 1978 Skandál v Gri-Gri baru – role: poslanec Komorous
• 1978 Princ a Večernice – role: král
• 1978 Jen ho nechte, ať se bojí – role: rekvizitář
• 1978 Hrozba – role: Pavel Budil
• 1978 Brácha za všechny peníze – role: otec Zuzany František Vrána
• 1978 Báječní muži s klikou – role: kabaretiér Šlapeto
• 1979 Lásky mezi kapkami deště – role: Bursík
• 1979 Křehké vztahy – role: Ropek

• 1980 Půl domu bez ženicha – role: Alois Franc
• 1980 Jak se dělá smích (dokumentární střihový film) – role: komentátor
• 1981 Zralé víno – role: Michal Janák
• 1981 Víkend bez rodičů – role: Vaněk
• 1982 Zelená vlna – role: otec Labucy
• 1982 Když rozvod, tak rozvod – role: Arnošt Provazník
• 1984 Děti zítřků – role: hejtman
• 1986 Mladé víno – role: Michal Janák
• 1988 Dobří holubi se vracejí – role: Honzíček
• 1988 Hurá za ním – role: kpt. Váňa

• 1961–1963 Tři chlapi v chalupě (TV seriál) – role: Lojza Kuna
• 1965 Muž, žena, Žoržík a klíč (TV inscenace) – role: starý mládenec Žoržík
• 1966 Svatební cesta aneb Ještě ne, Evžene! (TV film)
• 1966 Eliška a její rod (TV seriál) – role: syn Vladimír Rabas (1 epizoda – 3. díl)
• 1966 Autorevue (TV hudební groteska) – role: řidič veteránu
• 1967 Zločin a trik I. (TV film)
• 1967 Lucerna – role: muzikant Klásek, klarinetista
• 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál) – role: Rozštlapil (5. díl)
• 1968 Bohouš (krátkometrážní TV film, komedie) – role: Humhej
• 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál) (2 epizody – 2., 3. díl)
• 1969 Hádavá pohádka (TV pohádka) – role: král
• 1969 Kaviár jen pro přátele (TV komedie) – role: Honza

• 1970 Alexandr Dumas starší (seriál)
• 1970 Mariáš (komedie) – role: Karel Machala
• 1970 Radúz a Mahulena (film) – role: Vratko
• 1971 Kam slunce nechodí (film) – role: Ondřej Andrýsek
• 1971 F. L. Věk (seriál) – role: konšel Pinkava
• 1972 O Bumbrlíčkovi (pohádka) – role: král
• 1973 O doktoru Vševědovi (pohádka) – role: sedlák Rak
• 1973 Tetička za všechny peníze (TV mikrokomedie) – role: Lojzík Hora
• 1973 Nová metoda malíře Smithe (komedie) – role: Watkins alias malíř Smith
• 1973 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: Bulánek (12. příběh: Šprýmař)
• 1974 Konec agenta č.312 (veselohra) – role: Jaroslav Hašek
• 1974 Štafle (TV komedie) – role: dopravní referent Emil Hromádka
• 1975 Pan Tau (TV seriál) – role: tatínek Josef Urban
• 1975 Svůdnice na šest (TV komedie) – role: Sluka
• 1975 Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: otec Matyáska
• 1975 Bohoušův syn (TV filmová komedie) – role: Konvalinka
• 1975 Chalupáři (TV seriál) – role: řidič Tonda Čihák
• 1977 Přikázaný směr jízdy (komedie) – role: učitel autoškoly Maznička
• 1977 Žena za pultem (TV seriál) – role: vedoucí prodejny Václav Karas
• 1977 Ikarův pád (TV film) – role: pianista Kára
• 1977 Fanda ( TV mikrokomedie) – role: nadstrážmistr Josef
• 1977 Na rohu kousek od metra (TV komedie) – role: Bohumil Křísek, pracovník předzvědného oddělení obvodní pošty 1
• 1978 Zlatí úhoři (TV film) – role: tatínek
• 1978 30 případů majora Zemana (TV seriál) – role: Eman Wimmer (21./30. díl: Pán ze Salcburku)
• 1978 Plechová kavalerie – role: táta Holeček
• 1980 Arabela (TV seriál) – role: Karel Majer
• 1980 Princové jsou na draka (TV pohádka) – role: král

• 1980 A máte nás, holky, v hrsti (TV mikrokomedie) – role: Tonda (manžel Marie v podání Ivy Janžurové)
• 1980 Zločin na poště (TV film, 1980) – role: strážmistr Brejcha
• 1981 Cesta do Rokycan (TV komedie) – role: stavbyvedoucí Karel Kraus
• 1981 Kdo chce kam... (TV komedie) – role: malíř pokojů Eman Koníček
• 1983 Tažní ptáci (TV film) – role: Kára
• 1983 Návštěvníci (TV seriál) – role: příslušník VB
• 1983 Létající Čestmír (TV seriál) – role: správce Trnka
• 1983 Jako kníže Rohan (TV film) – role: Špáta

• 1971 Kam slunce nechodí (TV film)
• 1967 Klec pro dva (spoluautor s Jiřím Karáskem a Jaroslavem Machem

• 1968 – Ach, ta vojna (TV film)
• 1960 – Práče (Letěla husička; Já jsem malý mysliveček)
• 1959 – Dařbuján a Pandrhola (My jsme tady dva)
• 1958 – Hvězda jede na jih (Ach synku, synku)

• ČERNÝ, František: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978. s. 290.
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 154.
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 181–185.
• HORÁKOVÁ-FONOVÁ, Alena. Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka. Praha : Press Praha, 1999. 135 s. ISBN 80-902788-0-9 (2. vydání 2008, ISBN 978-80-902788-2-0).
• HUBAČ, Jiří; KOPECKÁ, Slávka. Vladimír Menšík : pocta Vladimíru Menšíkovi. Praha : HAK, 1993. 323 s. ISBN 80-900776-3-3.
• JUNEK, Václav. Velké televizní Silvestry Vladimíra Menšíka. Praha : Nemo, 2010. 249 s. ISBN 978-80-904238-6-2.
• MATĚJKOVÁ, Jolana. Dobrý rodák Vladimír Menšík. Praha : XYZ, 2006. 425 s. ISBN 80-86864-77-4.
• MENŠÍK, Vladimír. Stromeček mého veselého života / uspořádala a k vydání připravila Olga Menšíková. 1. vydání. Praha : Český spisovatel, 1993. 205 s. ISBN 80-202-0452-0.
• MENŠÍK, Vladimír. Dary Vladimíra Menšíka, aneb Stromeček mého veselého života /z rozhovorů s novináři a z veřejných vystoupení vybrala a uspořádala Olga Menšíková. 2. rozš. vydání. Praha : Knižní klub, 1998. 172 s. ISBN 80-7176-785-9 (3. vydání 2003, ISBN 80-242-0941-1). 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 456–457. 
• REJŽEK, Jan. Vladimír Menšík. Praha : Čs. filmový ústav, 1987. 31 s.
• Smích a slzy Vladimíra Menšíka / uspořádala a vydala Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2006. 229 s. ISBN 80-86631-36-2 (2. vydání 2011, ISBN 978-80-86631-91-2).
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376. 
• TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila. Praha : Ametyst, 1998. ISBN 80-85837-35-8. s. 157.
• VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Menšík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Menšík
• Vladimír Menšík v archivu Národního divadla Brno
• Vladimír Menšík ve Filmovém přehledu
• Vladimír Menšík v Česko-Slovenské filmové databázi
• Vladimír Menšík ve Filmové databázi
• Vladimír Menšík na Kinoboxu
• Vladimír Menšík v Internet Movie Database (anglicky)
• Vladimír Menšík na Dabingforum.cz
• Expozice v českolipském muzeu Archivováno 9. 1. 2012 na Wayback Machine.
• Zajímavosti o Vladimíru Menšíkovi
• Vladimír Menšík v Encyklopedii dějin města Brna
• Vladimír Menšík v cyklu České televize Příběhy slavných
• Vladimír Menšík | Projekt 90