Tento článek se bude věnovat tématu Vincenc Procházka, které bylo v průběhu času předmětem zájmu a debat v různých oblastech a kontextech. Vincenc Procházka byl předmětem studia různých odborníků a vzbudil zájem široké veřejnosti. V průběhu tohoto psaní budou analyzovány různé perspektivy a přístupy týkající se Vincenc Procházka s cílem nabídnout komplexní a komplexní vizi na toto téma. Stejně tak budou prozkoumány implikace a dopady, které má Vincenc Procházka v různých oblastech, stejně jako jeho aktuální význam.
Vincenc Procházka | |
---|---|
![]() | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1924 – 1925 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSL |
Narození | 2. ledna 1854 Místek ![]() |
Úmrtí | 3. ledna 1940 (ve věku 86 let) Místek ![]() |
Děti | Karel Procházka |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vincenc Procházka (2. ledna 1854 Místek[1] – 3. ledna 1940 Místek[2][3][4]) byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou.
Vyučil se sklenářem a v 19. století byl v Místku jedním z hlavních veřejných činitelů, organizátorů veřejného života a reprezentantů etnicky české části zdejšího obyvatelstva. V roce 1886 spoluzaložil Národní záložnu v Místku. V roce 1894 oslovil Ústřední matici školskou s přáním zřídit v Místku první českou střední školu. Kvůli nedostatku peněz ovšem Ústřední matice doporučila školu provozovat z prostředků získaných založením samostatné lokální matice, což se pak skutečně stalo. Inicioval také výstavbu Národního domu jako centra českého života ve městě. V roce 1894 byl zvolen do obecního zastupitelstva. Po říjnu 1918 byl jmenován vládním komisařem v Místku a v letech 1927–1932 byl starostou města. V roce 1933 byl jmenován čestným občanem. Jeho syn Karel Procházka pak ve 30. a 40. letech pokračoval v jeho práci, za války byl v protinacistickém odboji a prošel nacistickým vězením.[5]
Po parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až dodatečně roku 1924 jako náhradník poté, co zemřel senátor Josef Kadlčák.[6] Povoláním byl sklenářem v Místku.[7]
Zemřel v lednu 1940. Pohřben byl na místeckém hřbitově za velké účasti veřejnosti.[8]