V dnešním světě se Vilém II. Dlouhý meč stal tématem velkého zájmu a významu v různých oblastech. Rostoucí význam Vilém II. Dlouhý meč vyvolal ve společnosti debatu a vyvolal rostoucí zájem o pochopení jeho důsledků. Z různých úhlů pohledu se Vilém II. Dlouhý meč stal předmětem studia a výzkumu, což dalo vzniknout četným analýzám a úvahám, které se snaží pochopit jeho dopad a rozsah. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Vilém II. Dlouhý meč, prozkoumáme jeho vliv v různých kontextech a jeho roli v současné společnosti.
Vilém II. Dlouhý meč | |
---|---|
hrabě ze Salisbury | |
Nákres náhrobku v katedrále v Salisbury | |
Narození | 1212? |
Úmrtí | 8. února 1250 Al-Mansura |
Pohřben | katedrála v Salisbury |
Manželka | Idoine z Camville |
Potomci | Ela Vilém III. Dlouhý meč Richard Edmund |
Dynastie | Plantageneti |
Otec | Vilém Dlouhý meč |
Matka | Ela ze Salisbury |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vilém II. Dlouhý meč (anglicky William II Longespée, francouzsky Guillaume Longue-Épée, 1212? – 8. února 1250, Al-Mansura) byl hrabě ze Salisbury, vnuk anglického krále Jindřicha II. a křižák. Svou hrdinskou smrtí u Mansúry si vysloužil pověst mučedníka.
Narodil se jako syn Viléma, levobočka anglického krále Jindřicha II. a Ely, jediné dcery a dědičky Viléma ze Salisbury. V červnu 1240 se připojil ke svému bratranci Richardovi při výpravě do Svaté země[1] a o devět let později znovu pozvedl kříž společně s výpravou Ludvíka IX. Měl s sebou 200 rytířů a k hlavnímu vojsku se připojil na podzim 1249.[2] V únoru následujícího roku se zúčastnil katastrofální bitvy u Mansúry, kde našel svou smrt.
Kronikář Matouš Pařížský zmiňuje, že Vilém se po ústupu z města přiklonil k názoru templářského velmistra Viléma ze Sonnacu a radil k opatrnosti. Robert z Artois jej označil za zbabělce a „anglického ocáska“.[3] Oba Vilémové strženi vznětlivým Robertem z Artois znovu vpadli do města, což se většině vojáků stalo osudným.[4]
„ | Dnes pojedu tak daleko, že se žádný Francouz neodváží za mnou ani k ocasu mého koně! | “ |
— Vilém Dlouhý meč[3] |
„ | Když jim přišlo na mysl vrátit se, Turci je v úzkých ulicích města Mansurah zasypali trámy a břevny. | “ |
— Jean de Joinville [5] |
Vilémova matka Ela, v tu dobu již v klášterním ústraní, údajně měla den předtím věštecký sen o synově odchodu na nebesa v doprovodu andělů. Okolo zesnulého Viléma vznikl světský kult křižácké svatosti.[6]