Viktor Kibenok

V dnešním světě se Viktor Kibenok umístil jako téma velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Stala se místem setkávání lidí různého věku, pohlaví, kultur a perspektiv a je předmětem debat, úvah a výzkumu. Viktor Kibenok upoutal pozornost odborníků i občanů a má významný dopad v mnoha oblastech, od technologie po politiku, kulturu a ekonomiku. V tomto článku důkladně prozkoumáme důležitost a dopad Viktor Kibenok a také různé pohledy, které na toto téma existují.

Viktor Mykolajovyč Kibenok
Narození17. února 1963
Ivankiv
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí11. května 1986 (ve věku 23 let)
Moskva
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Příčina úmrtíozáření
Místo pohřbeníMitinský hřbitov
Povoláníčernobylský likvidátor a hasič
OceněníHrdina Sovětského svazu
Leninův řád
Ocenění prezidenta Ukrajiny "Za odvahu"
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Nikolajevič Kibenok (rusky Виктор Николаевич Кибенок, ukrajinsky Віктор Миколайович Кібенок – Viktor Mykolajovyč Kibenok), 17. února 1963, Ivankov – 11. května 1986, Moskva) byl černobylský hasič, který zemřel na následky ozáření při hašení havárie Černobylské jaderné elektrárny. Posmrtně mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu.[1]

Životopis

Mládí

Kibenok se narodil v rodině hasičů, jeho otec i dědeček byli hasiči. Občas jezdil s otcem k mimořádným událostem. Pravděpodobně tehdy našel svou lásku k hasičství. V srpnu 1984 absolvoval Čerkaskou hasičskou a technickou školu a byl vyslán pracovat do Pripjati. Byl poručíkem a vrchním strážným na požární stanici v Pripjati.

Měl zálibu v motoristickém sportu a vlastnil motocykl.[2]

Havárie Černobylské elektrárny, u které Kibenok zasahoval

Černobylská havárie

Kibenok a jeho brigáda byli v okamžiku výbuchu ve službě. Z brigády Volodymyra Pravyka přišel poplach s žádostí o vyslání jeho brigády do elektrárny. Kibenokovi bylo sděleno, že se vznítily střechy turbínové haly a třetího reaktoru. Vyslal na místo Ural-375 AC-40, dva vozy ZIL-130 AC-40 a mechanický žebřík ZIL-131 AL-30. Všichni hasiči byli vysláni na místo. Kibenok dorazil na jižní stranu elektrárny kolem 1:35 a jeho brigáda krátce zaparkovala svá vozidla podél turbínové haly. Kibenok se setkal s Pravykem, který mu řekl, aby odvezl svou brigádu na střechu třetího bloku a uhasil tam požáry, zatímco jeho brigáda hasila požáry v turbínových halách. Pravyk se nabídl, že povede Kibenka a jeho muže na střechu 3. bloku.[3][4]

Kolem 1:45 nařídil svému žebříkovému vozu ZIL-131 AL30, aby se přemístil na severní stranu elektrárny za účelem zřízení hadicového vedení na střechu bloku 3. Z Kibenokovy brigády byli vybráni čtyři muži, kteří vylezli na střechu třetího reaktoru: Byli vybráni: starší seržant Vasilij Ignatěnko, starší seržant Vladimir Tišura, seržant Nikolaj Vaščuk a mladší seržant Nikolaj Titenok. Spolu s Pravykem vylezlo šestičlenné družstvo na střechu třetího reaktoru z jihu, přes turbínovou halu.[2][3][5]

Podle pozdější zprávy Leonida Těljatnikova vzniklo na střeše třetího reaktoru asi pět malých požárů, které byly způsobeny žhavými kusy jaderného materiálu, jež zapálily hořlavou asfaltovou střechu.[6] Střecha byla také poseta rozžhavenými grafitovými bloky a uranovými palivovými soubory, které byly vysoce radioaktivní. Jednotka manévrovala kolem střechy třetího bloku a základny ventilačního komína a hasila různé malé požáry kolem střechy. Střecha byla tak rozpálená, že se na ní začal tavit asfalt, který se Kibenokovi lepil na boty a ztěžoval mu pohyb.[3][5]

Radiace si však začala vybírat svou daň, protože kolem půl třetí ráno Tišura a Vaščuk údajně zkolabovali na střeše. Posádka se začala vracet po žebřících na střechu turbínové haly. Při sestupu ze střechy bloku 3 Kibenok zřejmě nakrátko upadl do bezvědomí a dolů mu musel pomáhat Ignatěnko, který po schodech snášel i Tišuru. Piotr Khmel, řidič jednoho z hasičských vozů z Kibenokovy jednotky, mu pomohl svléknout uniformu a zůstal s Kibenokem a ostatními, dokud nepřijela sanitka.[5]

V nepřítomnosti Kibenokova oddílu nařídil Těljatnikov třem mužům: Zacharovovi a Petrovskému z Pravykovy brigády, aby stáli na střeše reaktoru na požární hlídce, i když brzy své stanoviště opustili poté, co Petrovskij údajně dočasně oslepl. Kibenok byl převezen do sanitární jednotky č. 126 (nemocnice v Pripjati) spolu s ostatními prvními zasahujícími a pracovníky elektrárny.[3]

Hospitalizace a smrt

Kibenokova busta na Ukrajině

Kibenok zůstal v sanitární jednotce č. 126 (Pripjaťská nemocnice) jeden den, než si uvědomil skutečný rozsah havárie. Poté byl letecky převezen do moskevské nemocnice č. 6, která se specializovala na radiologii a radiační popáleniny. Měl popáleniny od bitumenu na vnitřní straně úst a jeho plíce byly poškozeny vdechováním hořícího bitumenu. Kvůli těmto vnitřním popáleninám nemohl Kibenok jíst a bylo pro něj nesmírně bolestivé mluvit. Měl také těžké termické popáleniny na nohou. Devátého května už Kibenok nemohl stát na nohou. Dne 11. května, několik hodin po Pravykovi, zemřel.[2][3][5]

Jeho pohřeb se konal 13. května a je pohřben vedle svých přátel na Mitinském hřbitově v Moskvě.[3]

Odkaz

Kibenok po sobě zanechal ženu a dítě. Dítě se však později narodilo mrtvé. Posmrtně obdržel vyznamenání Hrdina Sovětského svazu a ukrajinský Řád za odvahu. V jeho rodném městě Ivankivě je po něm pojmenována ulice. Kibenok má také řadu pomníků, a to po celé Kyjevské oblasti, včetně jednoho v Čerkaské požárně-technické škole, kde se vyučil důstojníkem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Kibenok na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Кибенок Виктор Николаевич. warheroes.ru . . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ALEKSIEVICH, Svetlana. Chernobyl prayer : a chronicle of the future. London: vi, 293 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-241-27053-0, ISBN 0-241-27053-7. OCLC 948445486 
  3. ↑ a b c d e f PLOKHY, Serhii. Chernobyl : history of a tragedy. London: xvi, 404 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-14-198835-1, ISBN 0-14-198835-5. OCLC 1128410251 
  4. ↑ LEATHERBARROW, Andrew. Chernobyl 01:23:40 : the incredible true story of the world's worst nuclear disaster. : 247 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-9935975-0-3, ISBN 0-9935975-0-5. OCLC 956386551 
  5. ↑ a b c d HIGGINBOTHAM, Adam. Midnight in Chernobyl : the untold story of the world's greatest nuclear disaster.. : CORGI 1 volume s. Dostupné online. ISBN 0-552-17289-8, ISBN 978-0-552-17289-9. OCLC 1106080716 
  6. ↑ ALKORALKOR. The original report of firefigjter Major Leonid Telyatnikov covers his actions during the Chernobyl disaster from arrival to the power plant at 01:45 to coming to the Pripyat hospital at 05:00 . 2021-08-05 . Dostupné online. 

Externí odkazy