V dnešním světě se Veverkův mlýn stal základním tématem, které pokrývá různé aspekty každodenního života. Od svého dopadu na společnost až po svůj vliv na globální ekonomiku, Veverkův mlýn zaujala dominantní místo v každodenních konverzacích. Když se ponoříme do tohoto fascinujícího světa, je nezbytné porozumět důležitosti Veverkův mlýn a tomu, jak ovlivňuje každý aspekt našeho života. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty Veverkův mlýn a jeho význam v dnešním světě a poskytneme komplexní přehled, který našim čtenářům umožní lépe porozumět tomuto vzrušujícímu tématu.
Veverkův mlýn | |
---|---|
![]() vodní mlýn | |
Poloha | |
Adresa | Pařížov č.p. 5, Běstvina, okres Chrudim, ![]() |
Souřadnice | 49°50′2,12″ s. š., 15°33′54,86″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 105818 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Veverkův mlýn v Pařížově u Běstviny v okrese Chrudim je vodní mlýn, který stojí na řece Doubrava.[1] Od roku 2016 je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Mlýn pochází pravděpodobně z období středověku a původně se nacházel jižněji. Stály při něm dřevěné hospodářské budovy kolem malého dvora. V 19. století měl tři složení s krupníkem; složení poháněla tři kola na vrchní vodu.[2]
Po požáru v roce 1876 byl postaven současný mlýn s hospodářskými budovami; nejstarší budova, stodola, má vročení 1877 ve štítě. Současně prodloužený náhon využil větší spád vody. Mlýn měl v té době tři kola o průměru 5 metrů a šířce 170 cm.[2]
V roce 1881 nahradilo dvě obyčejná složení jedno složení umělecké; později toto složení doplnila válcová stolice a loupačka. Zbylé obyčejné složení mlelo párem francouzských kamenů. Od roku 1928 zajišťovala pohon Francisova turbína, která pomocí transmisí poháněla také hospodářské stroje ve stodole mlátičku a řezačku.[2]
Poslední mlynář mlel do roku 1941 a po skončení války až do znárodnění. Roku 1968 zde byla zřízena malá vodní elektrárna s výkonem 0,007 MW.[2]
Voda na vodní kolo vedla náhonem od jezu přes stavidlo na turbínový domek a poté se odtokovým kanálem vracela zpět do řeky.[1]