Dnes je Veřejný seznam téma, které je v dnešní společnosti velmi aktuální a zajímavé. Z mnoha úhlů pohledu se Veřejný seznam podařilo upoutat pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti. Jeho vliv sahá od každodenních aspektů až po záležitosti velkého globálního významu. V tomto článku se ponoříme do světa Veřejný seznam, prozkoumáme jeho různé aspekty, analyzujeme jeho dopad v různých kontextech a zamyslíme se nad jeho významem v současnosti. Připojte se k nám na této cestě objevování a porozumění o Veřejný seznam.
Veřejným seznamem je veřejnoprávní evidence věcí, která je veřejnosti přístupná bez omezení. Podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku je pojem veřejný seznam souhrnným označením pro veřejné evidence věcí, zatímco pojem veřejný rejstřík je souhrnným označením pro veřejné evidence osob.[1][pozn. 1]
Veřejný seznam je veřejně přístupný. Nahlížet do něj může každý. Neznalost zapsaných údajů nikoho neomlouvá. Pokud je určitá právní skutečnost zapsána ve veřejném seznamu, nikdo se nemůže dovolávat její neznalosti.[2]
Protože nelze připustit, aby ten, kdo jedná v dobré víře v údaje zapsané ve veřejném seznamu, byl ve své důvěře v jejich správnost zklamán, zakotvuje občanský zákoník princip materiální publicity údajů ve veřejných seznamech, tj. ochranu dobré víry třetích osob, jednajících v důvěře ve správnost a úplnost zápisu v seznamu. Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu.[3] Např. při nesouladu osoby vlastníka (knihovního vlastníka) uvedeného v katastru nemovitostí (na listu vlastnictví) a skutečného vlastníka je chráněno nabytí od knihovního vlastníka.
Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.[4]
Kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Orgán, který veřejný seznam vede, vymaže poznámku spornosti zápisu, nedoloží-li žadatel ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu. Požádal-li žadatel o poznamenání spornosti zápisu do jednoho měsíce ode dne, kdy se o zápisu dozvěděl, působí jeho právo vůči každému, komu popíraný zápis svědčí nebo kdo na jeho základě dosáhl dalšího zápisu; po uplynutí této lhůty však jen vůči tomu, kdo dosáhl zápisu, aniž byl v dobré víře. Nebyl-li žadatel o zápisu cizího práva řádně vyrozuměn, prodlužuje se lhůta podle odstavce 2 na tři roky; lhůta počne běžet ode dne, kdy byl popíraný zápis proveden.[5]
Nejznámějším příkladem veřejného seznamu je katastr nemovitostí.[6] Za veřejný seznam je zákonem výslovně označen také plavební rejstřík[7], námořní rejstřík[8] a rejstřík ochranných známek[9]. U některých dalších veřejně přístupných evidencí se jednotliví autoři liší v názoru, zda je lze za veřejný seznam považovat:[pozn. 2]