Vazba delta

Ve světě Vazba delta existuje široká škála informací a názorů, které mohou být ohromující pro ty, kteří chtějí vstoupit do tohoto oboru. Ať už mluvíme o životě Vazba delta, dopadu Vazba delta na společnost nebo o vývoji Vazba delta v průběhu času, je třeba zvážit nespočet aspektů. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů souvisejících s Vazba delta, abychom poskytli komplexní pohled na jeho důležitost a relevanci v dnešním světě.

Tvorba vazby δ dvou d orbitalů
Trojrozměrný model vazby δ u Mo2

Vazba delta (δ) je kovalentní vazba, při níž dochází k překryvu čtyř laloků jednoho a čtyř laloků druhého atomového orbitalu. Tento překryv vede ke vzniku molekulového orbitalu se dvěma uzlovými rovinami obsahujícími mezijadernou osu a procházejícími oběma atomy.[1][2][3][4]

Řecké písmeno δ v označení tohoto typu vazby odkazuje na atomové orbitaly d, jelikož je orbitalová symetrie vazby δ stejná jako u obvyklého (čtyřlalokového) orbitalu d. Tento typ vazby vytvářejí prvky, které mají ve valenčních orbitalech obsazené d orbitaly, jejichž energie je dostatečně nízká na to, aby mohly být zapojeny do kovalentní vazby; mezi sloučeniny s vazbou delta patří například organické sloučeniny přechodných kovů. Některé sloučeniny rhenia, molybdenu a chromu mají ve svých molekulách čtverné vazby, které se skládají z jedné vazby sigma, dvou vazeb pí a jedné vazby delta.

Symetrie vazebného orbitalu δ se liší od symetrie protivazebného orbitalu π, u něhož v jedné uzlové rovině leží mezijaderná osa, zatímco druhá rovina je na mezijadernou osu kolmá.

Označení δ zavedl roku 1931 Robert Sanderson Mulliken.[5][6] První sloučeninou, u níž byla taková vazba nalezena, se stal oktachlordirhenan draselný. Roku 1965 oznámil Frank Albert Cotton, že vazba delta je součástí čtverné vazby v iontu 2−.[7]

Vazba delta se také vyskytuje v molekule trikarbonylu cyklobutadienželeza, kde vytváří vazbu mezi d orbitalem železa a čtyřmi p orbitaly cyklobutadienu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delta bond na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Frank Albert Cotton; Geoffrey Wilkinson. Advanced Inorganic Chemistry. : John Wiley, 1988. (5). Dostupné online. ISBN 0-471-84997-9. S. 1087–1091. (anglicky) 
  2. ↑ B. Douglas; D.H. McDaniel; J.J. Alexander. Concepts and Models of Inorganic Chemistry. : John Wiley, 1983. (2). Dostupné online. ISBN 9780471895053. S. 137. (anglicky) 
  3. ↑ J.E. Huheey. Inorganic Chemistry. : Harper and Row, 1983. (3). Dostupné online. ISBN 9780060429874. S. 743–744. (anglicky) 
  4. ↑ G.L. Miessler; S.A. Tarr. Inorganic Chemistry. : Prentice-Hall, 1998. (2). ISBN 978-0138418915. S. 123–124. (anglicky) 
  5. ↑ William B. Jensen. The Origin of the Sigma, Pi, Delta Notation for Chemical Bonds. Journal of Chemical Education. 2013, s. 802–803. Bibcode 2013JChEd..90..802J. (anglicky) 
  6. ↑ Robert Sanderson Mulliken. Bonding Power of Electrons and Theory of Valence. Chemical Reviews. 1931, s. 347–388. (anglicky) 
  7. ↑ Frank Albert Cotton. Metal–Metal Bonding in 2− Ions and Other Metal Atom Clusters. Inorganic Chemistry. 1965, s. 334–336. (anglicky) 

Související články