V dnešním článku prozkoumáme Valentyna Kozyr, téma, které upoutalo pozornost lidí po celém světě. Od svého vzniku Valentyna Kozyr vygeneroval široké spektrum názorů a emocí a stal se ústředním bodem diskuse v různých oblastech. V průběhu let Valentyna Kozyr prokázal svůj význam ve společnosti, spustil intenzivní debaty a generoval významný dopad na životy lidí. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do různých aspektů Valentyna Kozyr, prozkoumáme jeho původ, vývoj a jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Připravte se na vstup do fascinujícího světa Valentyna Kozyr a objevte vše, co toto téma nabízí.
Valentyna Kozyr | |
---|---|
Osobní informace | |
Narození | 25. dubna 1950 (74 let) Černovice |
Stát | ![]() |
Choť | Mykola Avilov (od 1971)[1] |
Kariéra | |
Disciplína | skok do výšky |
Účasti na LOH | 1968 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
bronz | CdM 1968 | skok do výšky |
Valentyna Vasylivna Kozyr, provdaná Avilova (ukrajinsky Валентина Василівна Козир, rusky Валентина Васильевна Козырь – Valentina Vasiljevna Kozir, (Авілова); * 25. dubna 1950 Černovice, Ukrajinská SSR) je bývalá sovětská atletka ukrajinské národnosti, jejíž specializací byl skok do výšky.
V roce 1966 získala na druhém ročníku evropských juniorských her (předchůdce Mistrovství Evropy juniorů v atletice) v Oděse stříbrnou medaili, když prohrála jen s československou výškařkou Alenou Proskovou.[2] Největší úspěch své kariéry vybojovala na Letních olympijských hrách v Ciudad de México v roce 1968. V kvalifikaci splnila limit 174 cm a postoupila do finále, kterého se zúčastnilo čtrnáct závodnic. V něm uspěla napotřetí na výšce 180 cm a tento výkon ji zajistil bronzovou medaili. Stříbro získala Antonina Okorokovová rovněž ze Sovětského svazu a olympijskou vítězkou se stala Miloslava Rezková, která jako jediná překonala 182 cm.[3] V roce 1969 skončila na čtvrtých evropských halových hrách v Bělehradě těsně pod stupni vítězů, na 4. místě jen vinou horšího technického zápisu.[4]
Později se již atletice nevěnovala a provdala se za Mykolu Avilova, který se v roce 1972 v Mnichově stal olympijským vítězem v desetiboji a o čtyři roky později na olympiádě v Montrealu vybojoval bronz.[5]