V dnešním světě se Výprava na Baleárské ostrovy stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Ať už jde o zdraví, technologie, politiku nebo jakýkoli jiný aspekt každodenního života, Výprava na Baleárské ostrovy se ukázal jako zásadní faktor ovlivňující naše rozhodnutí a naši pohodu. Abychom lépe porozuměli důležitosti Výprava na Baleárské ostrovy, je nezbytné analyzovat jeho různé aspekty a prozkoumat, jak ovlivňuje různé oblasti našeho života. V tomto článku důkladně prozkoumáme důležitost Výprava na Baleárské ostrovy a jak se jeho vliv rozšiřuje napříč různými aspekty naší moderní společnosti.
Výprava na Baleárské ostrovy | |||
---|---|---|---|
konflikt: Křížové výpravy | |||
![]() Poloha taify Mallorca | |||
Trvání | 1113–1115 | ||
Místo | Baleárské ostrovy | ||
Výsledek | vítězství křižáků, ukončení pirátství | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Výprava na Baleárské ostrovy v letech 1113–1115 byla vojenská expedice v podobě křížové výpravy proti muslimskému taifskému státu Mallorce. Výprava se zakládala na smlouvě uzavřené mezi Pisánskou republikou a barcelonským hrabětem Ramonem Berenguerem III., přičemž měla také podporu papeže Paschala II. a šlechty v Katalánsku a Okcitánii. K výpravě se připojily také kontingenty ze střední Itálie, Sardinie a Korsiky. Inspirací k výpravě mohla být křižákům norská křížová výprava krále Sigurda I., která roku 1108/1109 napadla Formenteru a v roce 1115 završila dobytí Baleár, avšak v křesťanském držení setrvala pouze do příštího roku. Hlavním pramenem o křížové výpravě na Baleárské ostrovy je pisánská kronika Liber maiolichinus, která byla dokončena v roce 1125.
V červnu křižácké loďstvo nejprve zaútočilo na ostrov Ibiza, která se nachází mezi Mallorkou a španělskou pevninou. Po dobytí Ibizy se křižáci vylodili na sousedním největším ostrově a v srpnu 1114 oblehli Palmu de Mallorca, nicméně křižácké obléhání se vleklo a netrpělivá katalánská hrabata z Barcelony a Empúries, jejichž hrabství se nacházela nejblíže ostrovům, zahájila s muslimským vládcem Mallorky mírová jednání, zřejmě s vidinou, že s ním mohou dojednat každoroční vyplácení tributu a zrušení pirátských nájezdů výměnou za ukončení obléhání a odchod křižáckého vojska. K tomu však nedošlo, neboť pisánský arcibiskup Pietro Moriconi rozhovory přerušil a krom toho část pisánské flotily byla napadena muslimskými posilami od Almorávidů z pevninského přístavu Dénia. Obléhané město kapitulovalo v dubnu 1115 a po něm křižáci pokračovaly v dobývání dalších baleárských měst a osvobozování křesťanských zajatců, zatímco vládce taify byl jimi zajat a odveden do italské Pisy.
Udržení Baleár však nemělo dlouhého trvání, pouze po několik měsíců. V roce 1116 Mallorku dobyli nazpět Almorávidé z Pyrenejského poloostrova. Úspěchem křižáckého tažení tak bylo pouze ukončení pirátství, které mělo základnu na Mallorce.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1113–1115 Balearic Islands expedition na anglické Wikipedii.